Input:

R 28/1953 (tr.); Garance

č. 28/1953 Sb. rozh. tr.
K výkladu ustanovení § 40 odst. 2 tr. zák. o přeměně nápravného opatření v trest odnětí svobody.
(Rozhodnutí krajského soudu v Karlových Varech z 29. října 1952, 3 Tk 312/52.)
Okresní soud v Mariánských Lázních přeměnil odsouzeným A a B trest nápravného opatření v trest odnětí svobody. Odůvodnil to tím, že A a B, ač věděli, že si mají odpykat trest nápravného opatření u dosavadního zaměstnavatele, přešli do jiného zaměstnání, takže práci jim určenou řádně nenastoupili a nevykonávali.
Krajský soud vyhověl stížnosti odsouzených, usnesení okresního soudu zrušil a tomuto soudu nařídil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Když soud obviněným uložil trest nápravného opatření, nenařídil změnu jejich zaměstnání. Naopak, při výroku o trestu uvedl v rozsudku výslovně, že „změna zaměstnání se nenařizuje“. Nenařídil tedy, aby odsouzení nastoupili zaměstnání jen určitého druhu, na př. zaměstnání manuální, nebo práci méně odpovědnou nebo na jiném pracovišti, ani neustanovil zásady pro určení druhu, způsobu a místa jejich zaměstnání.
Z toho lze usuzovat, že okresní soud vycházel z dosavadního pracovního poměru odsouzených, jež se zřetelem k účelu nápravného opatření a pro svou povahu nevyžadovalo změny.
Vzhledem k tomu by se ovšem svémocná a neodůvodněná změna dosavadního zaměstnání odsouzených nesrovnávala s účely sledovanými trestem nápravného opatření, zejména kdyby tím chtěli odsouzení zmařit jeho výkon záležející v opatřeních uvedených v § 39 odst. 2 a 3 tr. zák. Takovéto svémocné maření výkonu nápravného opatření by proto bylo důvodem přeměny nápravného opatření v trest odnětí svobody podle § 40 odst. 2 tr. zák., protože by nebylo