č. 28/1953 Sb. rozh. obč., Garance
č. 28/1953 Sb. rozh. obč.
Při rozhodování o úpravě práv a povinností rodičů stran dítěte a jeho majetku pro dobu po rozvodu (§ 32 zákona o právu rodinném) nemůže se soud spokojit jen údaji rodičů, nýbrž musí z úřední povinnosti vyšetřit všechny okolnosti významné pro rozhodnutí a rozhodnout podle zjištěného skutkového stavu, nejsa vázán návrhy rodičů a to ani v otázce výživného.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. srpna 1952, Cz 452/52.)
Okresní soud v Brandýse n. Labem upravil podle § 32 zákona o právu rodinném práva a povinnosti rodičů stran jejich dětí tak, že děti zůstanou v době po rozvodu rodičů u matky a otec bude povinen ode dne, kdy rozhodnutí o rozvodu manželství nabude právní moci, platit na jejich výživu po 400 Kčs měsíčně, s výjimkou nezletilého syna, který je výdělečně činný a výživné proto už nepotřebuje.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem podle § 210 o. s. ř., že rozhodnutím okresního soudu a v řízení, které mu předcházelo, pokud jím bylo určeno pro děti výživné po 400 Kčs měsíčně a upuštěno od stanovení výživného pro nezletilého syna, byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
V řízení podle § 32 zákona o právu rodinném je úkolem soudu pečovat o to, aby byly bezpečně zajištěny podmínky řádného rozvoje dětí manželů, kteří spolu nežijí, a to po všech stránkách, tedy i po stránce hmotné. Hmotné zabezpečení dětí musí odpovídat skutečným majetkovým a výdělkovým poměrům a možnostem obou rodičů vzhledem k zájmu, který má společnost na řádné výživě a výchově dětí (§§ 39, 73 zákona o právu rodinném). Při úpravě práv a povinností rodičů stran jejich dětí bude proto povinností soudu sledovat především zájem dítěte, který je v prvé řadě rozhodným jak v otázce, komu z rodičů svěřit dítě do výchovy a výživy, tak při úpravě vyživovací povinnosti toho z rodičů, který nebude mít dítě ve své péči a bude na ně přispívat jen v penězích. Nemůže se proto soud při úpravě těchto práv a povinností rodičů spokojit jen s údaji nebo návrhy rodičů, nýbrž musí vyšetřit z úřední povinnosti nejen všechny skutkové okolnosti pro rozhodnutí významné, ale také rozhodnout podle zjištěného stavu věci, aniž by byl vázán návrhy účastníků a to ani pokud jde o výši výživného, v jaké ji požaduje rodič, do jehož osobní péče se dítě svěřuje. To vyplývá jak z uvedených zásad, zejména z požadavku zvýšené ochrany dětí a ze zájmu společnosti na jejich náležité výchově a výživě, tak z ustanovení § 247 o. s. ř., podle něhož se zahajuje řízení v opatrovnických věcech z úřední povinnosti, pokud by z povahy věci neplynulo, že se má začít jen na návrh, že by šlo o posléze uvedený případ, je vyloučeno již samou podstatou opatření podle § 32 zákona o právu rodinném. Je tudíž povinností soudu zasáhnout z úřední…