č. 275/1950 Sb. rozh. obč.
K zániku nároku na invalidní důchod není třeba, aby zlepšení zdravotního stavu bylo takové, že podle posudku znalce lékaře potrvá pravděpodobně déle než rok.
Podstatný pokles výdělku nelze u důchodce zjistit podle průměrného ročního výdělku ve smyslu § 71 odst. 5 zák. o nár. pojištění (§ 63 odst. 3 uved. zák.); je proto nutno zjistit pokles výdělečné schopnosti důchodce srovnáním jeho nynější možnosti výdělku v dřívějším nebo jiném přiměřeném zaměstnání s takovou možností zdravého zaměstnance.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. listopadu 1949, Co I 519/49.)
Výměrem z 3. prosince 1948 zastavila Ústřední národní pojišťovna žalobci výplatu invalidního důchodu dnem 31. prosince 1948, protože nastalo zlepšení v jeho zdravotním stavu. Důchod byl původně přiznán žalobci před účinností zákona o národním pojištění a byl vyplácen i po 1. říjnu 1948. žalobou se žalobce domáhal výroku, že žalovaná strana je i po 1. lednu 1949 povinna vyplácet mu invalidní důchod.
Krajský soud v Ústí n. Labem zamítl žalobu.
Nejvyšší soud odvolání žalobcovu nevyhověl.
Z důvodů:
Žalobci byl přiznán invalidní důchod před účinností zákona o národním pojištění a byl mu vyplácen i po 1. říjnu 1948. Je tedy tento důchod podle ustanovení § 267 odst. 1 uved. zák. pokládat za důchod podle zákona o národním pojištění a podle tohoto zákona posuzovat i další trvání nároku na něj. Proto je především třeba zkoumat, zda jsou dány podmínky § 91 odst. 2 zákona o národním pojištění, stanovené pro zánik nároku na invalidní důchod. V souzeném…
