č. 271/1950 Sb. rozh. obč.
Pokles výdělku pod polovinu průměrného ročního výdělku jako podmínku nároku na důchod starobní lze zjistit jen srovnáním průměrného ročního výdělku pojištěncova s jeho nynějším výdělkem, nikoliv s výdělkem jiného zdravého zaměstnance.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 14. března 1950, Co I 898/49.)
Krajský soud v Hradci Králové přiznal žalobci starobní důchod, když zjistil, že si žalobce vydělá při výrobě obuvi jako dělník za 14 dní průměrně 600 až 700 Kčs, kdežto jiní dělníci si vydělávají při této práci za tutéž dobu průměrně 1.700 Kčs.
Nejvyšší soud odvolání Ústřední národní pojišťovny vyhověl a rozsudek změnil tak, že se žaloba o přiznání starobního důchodu zamítá.
Z důvodů:
Odvolatelka vytýká právem soudu prvé stolice, že pochybil, srovnával-li mzdu žalobcovu se mzdou jiného zdravého zaměstnance. Podle § 62 odst. 1 zákona o národním pojištění má nárok na důchod starobní pojištěnec, který dosáhl věku 65 let, nepožívá důchodu invalidního a nevydělává více…
