č. 26/1951 Sb. rozh. obč., Garance

Žalobce se domáhal ve sporu proti ústřední národní pojišťovně zaplacení 135.346,20 Kčs. V žalobě tvrdil, že byl do konce října 1938 úředníkem Okresní nemocenské pojišťovny v N. Toho roku byl prý německými okupantskými orgány zatčen, držen ve vazbě tři týdny a jeho pracovní poměr byl v souvislosti s tím zrušen. Tím prý byl na svých nárocích ze služebního poměru citelně poškozen. Podal proto u žalované strany žádost o odškodnění podle dekretu č. 53/1945 Sb., o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům, žalovaná však jeho žádosti nevyhověla. Odvolání, které podal proti jejímu výměru k ministerstvu sociální péče, nebylo rovněž vyhověno. Žalobce proto podal ještě před účinností ústavy 9. května stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Tento soud však odmítl stížnost pro nepřípustnost, ježto shledal, že žalobcův nárok je nárokem soukromoprávním, a odkázal žalobce na pořad práva. Poukázal na ustanovení § 105 ústavní listiny č. 121/1920 Sb., podle něhož ve všech případech, ve kterých správní úřad podle zákonů o tom vydaných rozhoduje o nárocích soukromoprávních, je straně tímto rozhodnutím dotčené dáno na vůli po vyčerpání opravných prostředků dovolávat se nápravy pořadem práva. Proto se žalobce domáhá nyní odškodnění proti ústřední národní pojišťovně sporem.

Okresní soud v Moravském Krumlově vyhověl zčásti žalobě.

Krajský soud zrušil k odvolání žalované Ústřední národní pojišťovny rozsudek i řízení jemu předcházející a žalobu odmítl.

Ustanovení § 105 ústavní listiny č. 121/1920 Sb. náleželo mezi předpisy, které měly zaručit soudní kontrolu orgánů veřejné správy v případech, kde tyto orgány rozhodly ve věcech občanskoprávních. Toto ustanovení vycházelo z předpokladu, že o soukromoprávních nárocích rozhoduje zpravidla soud, poněvadž předpis, který určitý soukromoprávní nárok přikazuje do kompetence správního úřadu, je zjevem výjimečným. V takových výjimečných případech měla však být strana rozhodnutím správního úřadu dotčená preferovaná tím, že se nemusela s tímto rozhodnutím spokojit, nýbrž měla ještě možnost domáhat se svého nároku pořadem práva, t. j. žalobou podanou u řádného soudu. To však mohla učinit teprve po vyčerpání pořadu stolic v řízení správním, t. j. po využití všech opravných prostředků v tomto řízení.

Uvedené ustanovení ústavy odpovídalo stejné zásadě, která byla již vyslovena v článku 15 rakouského státního základního zákona o moci soudcovské č. 144/1867 ř. z. Šlo o důsledek přísného rozeznávání mezi právem veřejným a soukromým a to o snahu, aby o soukromoprávní věci rozhodovaly v poslední řadě soudy. Tyto důvody však neobstojí za účinnosti ústavy 9. května, která také nezná ustanovení obdobného § 105 ústavní listiny č. 121/1920 Sb. Někdejší přísné rozlišování mezi právem…