č. 253/1950 Sb. rozh. obč., Garance

Zaměstnanec znárodněného podniku se domáhal na národní správě podniku zaplacení služebních požitků 37.100 Kčs, jež prý mu národní správa neprávem zadržuje. Národní správa namítla, že zaměstnanec byl předčasně propuštěn z pracovního poměru, čímž prý pozbyl nároku na služební požitky, jejichž zaplacení žádá. Uvedla dále, že žalobce chránil jako vedoucí podniku zájmy bývalých majitelů podniku podléhajícího znárodnění a poškozoval tak podnik. Tím pozbyl zaměstnavatelovy důvěry á pracovní poměr byl s ním po právu předčasně zrušen.

Okresní soud civilní v Praze zamítl žalobu. Podle zjištění, která soud učinil, byla na podnik, v němž byl žalobce vedoucím, uvalena dne 21. května 1948 národní správa. Dne 25. května 1948 přišel do podniku svědek A jako zmocněnec národního správce a zjistil při zkoumání účetní uzávěrky k 30. dubnu 1948, že podle ní má podnik proti holandské firmě pohledávku za dodané zboží, která je podle účtu splatná. Zjistil dále i to, že žalobce neučinil ještě nic, co by vedlo k tomu, aby pohledávka byla inkasována. Po podrobnějším vyšetření věci vyšlo však najevo, že zboží, o jehož zaplacení tu šlo, nebylo zasláno holandské firmě, nýbrž bylo dne 15. dubna 1948 dodáno k příkazu švagra jednoho z bývalých majitelů firmy tomuto majiteli do Ameriky a v knihách byla fingována dodávka holandské firmě. Žalobce to jako vedoucí podniku připustil. Když byla holandská firma požádána později o zaplacení, odepřela platit s tím, že jí zboží nebylo dodáno. Z výpovědi dalšího svědka zjistil soud, že jakmile se žalobce dověděl o zavedení národní správy na podnik, stavěl se proti tomuto opatření a dotazoval se ostatních zaměstnanců, co proti tomu učiní. Po zavedení národní správy informoval žalobce majitele podniku o tom, co se v podniku děje. Soud uvážil tyto skutečnosti a dospěl k závěru, že žalobce chránil zájmy bývalých majitelů podniku a podnik poškozoval. Tyto skutečnosti stačily k tomu, aby národní správa zavedená na podnik neměla k žalobci důvěru. Národní správa byla zavedena na podnik právě proto, aby byl vyloučen vliv dosavadních majitelů na jeho vedení a je obava, že by se žalobce, kdyby v podniku zůstal, snažil tento účel národní správy zmařit. Soud opřel své rozhodnutí proto o ustanovení § 34 č. 1 zákona č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích, podle něhož je důležitým důvodem, pro který je zaměstnavatel oprávněn předčasně propustit zaměstnance, zejména i to, že je zaměstnanec ve službě nevěrný. Jednání žalobcovo zakládá podle názoru soudu tento důvod předčasného zrušení pracovního poměru a proto soud žalobu o zaplacení služebního platu za dobu po tomto zrušení zamítl.

Krajský soud nevyhověl žalobcovu odvolání.

Žalobce napadá rozsudek soudu prvé stolice jen proto, že bylo prý neprávem uznáno, že žalovaná strana měla dôvod k předčasnému zrušení jeho pracovního poměru.

Odvolání není důvodné. Odvolací soud doplnil řízení opakováním důkazů a zjistil, že…