č. 24/1990 Sb. rozh., Garance
č. 24/1990 Sb. rozh.
Za vadu věci ve smyslu ustanovení § 401 o. z. se považuje neexistence takové vlastnosti věci, která se u věci určitého druhu a stáří obecně předpokládá, a v důsledku níž je možnost využití věci podstatně snížena.
U ojetého motorového vozidla nelze za tuto vadu zpravidla považovat korozi odpovídající stáří vozidla a jeho obvyklé údržbě.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 30. 9. 1988, 3 Cz 59/88)
Žalobci S. Ž. a M. Ž. se domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že jsou oprávněni k vyzvednutí částky 9090,- Kčs, kterou složili ve prospěch žalovaného do úschovy u státního notářství Plzeň - město jako splátku na dohodnutou kupní cenu osobního automobilu oproti tomu, že žalovaný bude oprávněn převzít od žalobců osobní automobil tovární značky Wartburg 353 de Luxe, státní poznávací značky PME 15-75. Návrh odůvodnili tím, že kupní smlouvou z 15. 6. 1985 koupili od žalovaného automobil za sjednanou cenu 17 600,- Kčs. Automobil však měl silně zkorodovanou karosérii, a to do té míry, že znemožňovala bezpečnou jízdu; proto bylo vozidlo neupotřebitelné a kupující ve smyslu ustanovení § 401 odst. 1 o. z. od smlouvy odstoupili. Žalobci poukazovali rovněž na tu skutečnost, že žalovaný je nepravdivě ujišťoval o tom, že koroze automobilu je pouze místního rozsahu; protože vůz fakticky trpí hloubkovou korozí, která narušila tuhost karosérie, je důvodem odstoupení od smlouvy také ustanovení § 401 odst. 2 o. z.
V průběhu řízení žalobkyně M. Ž. zemřela a žalobce S. Ž. byl jejím jediným dědicem.
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady řízení. Vycházel přitom především ze zjištění, že účastníci sjednali 15. 6. 1985 kupní smlouvu o prodeji osobního automobilu, jehož skutečný stav však neodpovídal popisu technického stavu vozidla, který byl přílohou kupní smlouvy. Žalobci v zákonné lhůtě vytkli žalovanému vady prodané věci, a to dopisem ze 6. 8. 1985, jímž s odkazem na závěr státní technické kontroly poukázali na nadměrnou korozi podélného nosníku, a potom dalším přípisem ze 6. 11. 1985, jímž výtku vad rozšířili o poukaz na silnou korozi nosných částí, pro niž bylo vozidlo neupotřebitelné. Rovněž ze závěrů znaleckého posudku, který soud nařídil, vyplynulo, že koroze brání používání automobilu a činí jej neupotřebitelným. Z toho soud prvního stupně dovodil, že žalobci odstoupili od smlouvy důvodně, takže účastníci jsou povinni vzájemně si vrátit přijaté plnění. Soud nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného, že jde jen o přechodnou neupotřebitelnost, která se dá odstranit opravou; dovodil, že pak by fakticky žádná z vad vozidla nezpůsobovala neupotřebitelnost, neboť kteroukoli součást automobilu lze vyměnit a tak vytýkanou vadu odstranit.
Věcí se na základě odpůrcova odvolání zabýval krajský soud v Plzni, který svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil náklady odvolacího řízení. Odvolací soud se v podstatě ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci jako soud prvního stupně. Navíc uvedl, že u motorového vozidla nelze sice platně odstoupit od smlouvy v každém případě jeho…
