Input:

R 24/1952 (tr.); Garance

č. 24/1952 Sb. rozh. tr.
K naplnění skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení podle § 192 tr. zák. není třeba, aby škodlivý následek nastal. Stačí, způsobí-li pachatel z nedbalosti obecné nebezpečí, t. j. nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví lidí nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku. Nebezpečí musí však být vzhledem k okolnostem případu skutečně hrozící (konkrétní).
Nenastal-li škodlivý následek proto, že pachatel jej dobrovolně zamezil, je tu důvod beztrestnosti pro účinnou lítost (§ 64 tr. zák.).
Jednočinný souběh trestného činu obecného ohrožení podle § 192 tr. zák. s trestnými činy ublížení na zdraví z nedbalosti podle §§ 221, 222 tr. zák. a poškozování národního majetku z nedbalosti podle § 246 tr. zák. není možný, je-li vzniklá škoda v příčinné souvislosti s pachatelovým jednáním působícím obecné nebezpečí.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 30. května 1951, 3 Tk 75/51.)
Okresní soud v Mikulově uznal obviněného A – výpravčího vlaků ČSD, obv. B – přednostu stanice ČSD a obv. C – návěs tního dozorce ČSD vinnými mimo jiné trestným činem obecného ohrožení podle § 192 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., a to na podkladě tohoto zjištění: Výhybkář P hlásil obviněnému A po nastoupení služby, že chybí klíč od výkolejky č. 1. Obviněný A, který měl zato, že klíč byl někde zapomenut a že bude nalezen, neoznámil ztrátu přednostovi stanice a vydal náhradní klíč, který byl zapečetěn v kanceláři. Tento klíč zůstal v používání i druhý den. Obviněný A věc písemně nevyznačil v předávce, ale druhý den to ústně oznámil přednostovi stanice B a ten telefonicky uvědomil návěstního mistra R. Podle předpisů měl být zámek výkolejky vyměněn a výkolejka zatím měla být střežena v době, kdy projížděly vlaky. Obvinění A a B však výměnu zámku a střežení nezařídili, domluvili se, že opatří nový klíč a když jim návěstní dozorce obv. C klíč proti předpisům zhotovil, považovali obvinění ztrátu klíče tím za vyřízenu a obviněný B oznámil návěstnímu mistru R, že ztracený klíč byl nalezen.
Asi po dvou měsících pozdě večer krátce před příjezdem osobního vlaku a motorového vlaku, které se měly ve stanici křižovat, viděl jeden výhybkář na vzdálenost asi 50 m, že výhybkové světlo na výměně č. 1 nesvítí. Když se chtěl přesvědčit, co je toho příčinou, a proto se přiblížil více, spatřil na hlavní koleji velkou tmavou hmotu, v níž pak zjistil prázdný železniční vagon. Hned to telefonicky oznámil z výhybkářského stanoviště výpravčímu A, který proto nedal blížícím se vlakům volno. Vagon byl neznámými pachateli natlačen do výhybky a zapřen železnou zarážkou. Vagon byl objeven jen náhodou, protože výhybkář v jiné záležitosti se dostal tak blízko k místu, že si všiml, že nesvítí světlo výměny, a tak objevil vagon. V případě nárazu na vagon bylo by došlo k nehodě, a to nikoli bezvýznamné vzhledem k tomu, že osobní vlak pří vjíždění do stanice jede rychlostí 40 km za hod. Posun vagonu neznámými pachateli byl umožněn použitím klíče od výkolejky č. 1.
Krajský soud zamítl odvolání obviněných.
Z důvodů:
Obvinění poukazují hlavně na to, že v souzené věci nedošlo k žádné nehodě, že tedy jejich nedbalost nezpůsobila vůbec žádnou škodu, tím méně pak škodu velkého rozsahu, jak je