č. 230/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 230/1950 Sb. rozh. obč.
Není nároku na důchod družky podle § 66 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, nastal-li pojistný případ ještě za účinnosti dřívějších zákonných předpisů, které důchod družky neznaly.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 25. listopadu 1949, Co I 421/49.)
Pojištěnec, o němž žalobkyně tvrdí, že byl jejím druhem, zemřel 4. června 1945. žalobkyně uplatnila nárok na důchod družky podle zákona o národním pojištění. Výměrem z 28. prosince 1948 byla její žádost zamítnuta, protože k pojistnému případu došlo ještě za účinnosti předpisů zákona o sociálním pojištění, který takového důchodu neuznal.
Krajský soud v Plzni žalobě o přiznání důchodu družky nevyhověl.
Nejvyšší soud odvolání žalobkyně zamítl.
Z důvodů:
Důchod družky byl obecně zaveden teprve zákonem o národním pojištění, dřívější právní předpisy o sociálním pojištění takového důchodu neznaly. Mohl by proto být nárok žalobou uplatněný důvodným jen tehdy, kdyby jeho oprávněnost plynula z předpisů zákona o ná rodním pojištění. Podle § 267 tohoto zákona se podle zákona o národním pojištění posuzují jen dávky, které napadly za jeho účinnosti. Z ustanovení §§ 66 a 90 zák. o národním pojištění však plyne, že dnem nápadu důchodu družky je den smrti pojištěnce a tím byl 4. červen 1945, takže by tento důchod napadl ještě před tím, než zákon o národním pojištění vstoupil v účinnost.
Proto první soud právem usoudil, že žalobkyně nemá nárok na…
