Input:

R 22/1952 (tr.); Garance

č. 22/1952 Sb. rozh. tr.
Po uplynutí zkušební doby může soud pouze rozhodnout, že se podmíněně odsouzený osvědčil anebo že se trest vykoná, nemůže však – pokud nejde o případ, že odsouzený byl mladistvý – zkušební dobu prodloužit.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 14. prosince 1951, Tz I 64/51.)
Obviněný řidič automobilu byl v roce 1948 odsouzen pro přečin proti bezpečnosti života podle §§ 335, 337 tr. zák. 1852 spáchaný tím, že zavinil srážku jím řízeného osobního auta s vlakem, při níž jeho spolujezdec přišel o život. Jako náhradu škody žádala okresní národní pojišťovna 2.500 Kčs a oblastní ředitelství ČSD 500 Kčs a to ještě v trestním řízení. Obviněnému byl povolen podmíněný odklad výkonu trestu na tři roky a bylo mu uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Po rozsudku se přihlásila vdova po zabitém, která v trestním řízení nebyla slyšena, s požadavkem náhrady škody ve výši 15.000 Kčs.
Okresní soud v Táboře nařídil podle § 6 č. 3 zák. č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení, výkon trestu, protože po prozkoumání věci a vyšetření majetkových a výdělkových poměrů odsouzeného dospěl k názoru, že tento bezdůvodně odpírá vdově po zabitém nahradit i jen část způsobené škody. Okresní soud zjistil, že odsouzený tento požadavek náhrady škody pouze sdělil právnímu oddělení podniku, v němž byl zaměstnán, a že se dále o to nestaral, protože prý se domníval, že právní oddělení věc vyřídí, škoda byla ostatně hlášena i pojišťovně.
Krajský soud v Českých Budějovicích vyhověl stížnosti odsouzeného, zrušil toto usnesení okresního soudu a povolil odsouzenému na jeho žádost ještě lhůtu jednoho roku k náhradě škody vdově po zabitém. Rozhodnutí o tom, zda se odsouzený osvědčil či zda se nařizuje výkon trestu, odložil soud na dobu po uplynutí poskytnuté lhůty. Krajský soud odůvodnil toto rozhodnutí v podstatě tím, že uvěřil odsouzenému, který tvrdil, že byl přesvědčen, že o vzneseném nároku bude jednáno právním oddělením podniku, a že odsouzený ostatně vzhledem k starosti o vlastní rodinu nemohl dosud tuto škodu nahradit.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil usnesení krajského soudu a uložil tomuto soudu, aby o stížnosti odsouzeného znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Ustanovení §. 8 zák. č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení, stanoví, že soud po uplynutí zkušební doby nařídí výkon podmíněně odloženého trestu nebo rozhodne, že se podmíněné odsouzený ve zkušební době osvědčil. Možnost povolení dodatečné lhůty k náhradě škody, tedy prodloužení zkušební doby, zákon o podmíněném