R 22/1950 (tr.); Garance
č. 22/1950 Sb. rozh. tr.
Nebyla-li nahrazena celá škoda vzniklá z krádeže, není žádný ze spolupachatelů beztrestný pro účinnou lítost (§ 187 tr. z.), i když sám nahradil část škody, kterou způsobil přímo svým jednáním.
Ke spolupachatelství je třeba, aby úmysl a činnost spolupachatelů směřovaly k témuž výsledku. Okolnost, že každý sledoval svůj prospěch, nevylučuje, že úmysl byl všem společný a že každý svým jednáním napomáhal činnosti ostatních.
(Rozhodnutí krajského soudu v Liberci z 29. června 1949, To 146/49.)
Obžalovaný a jeho společníci při procházení půdy spatřili v koutě ležeti různé věci a v domnění, že jde o věci po Němcích, každý si z toho něco vzal.
Okresní soud v Novém Boru uznal obžalovaného vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 174 II, písm. a) tr. zák.
Krajský soud zamítl odvolání obžalovaného do tohoto rozsudku.
Z důvodů:
Obžalovaný v podaném odvolání namítal, že jeho jednání nebylo spolupachatelstvím a že se stalo účinnou lítostí beztrestné. Neprávem. Předpokladem spolupachatelství při krádeži je, že úmysl a činnost všech spolupachatelů směřuje podle jejich vědomí k témuž výsledku. Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při činnosti vedené stejným úmyslem svůj vlastní cíl a účel, zejména že se nechtěl dělit s ostatními o užitek krádeže, který mu vyplynul z jeho vlastní činnosti, ani že se nechtěl zúčastnit na užitku ostatních, nevylučuje, že úmysl byl všem pachatelům společný. Není ani třeba, aby všichni pachatelé měli z činu užitek. Ke skutkové podstatě krádeže po stránce subjektivní se vyžaduje sice, aby pachatel jednal pro svůj užitek, není však třeba, aby cílem jeho jednání bylo věci si osvojit a užitek pro sebe podržet, stačí, spolupůsobí-li pachatel při odnímání věcí a užitek ponechává jinému spolupachateli nebo se ho vůbec vzdá.
Ze zjištění, že krádež všech věcí byla spáchána společně, všemi pachateli, plyne, že i obžalovaný byl veden společným úmyslem a že společně s ostatními uskutečňoval i společný cíl. Je tedy obžalovaný spolupachatelem a odpovídá, i když odcizil jen jednu věc, za celý výsledek.
Neprávem se též obžalovaný dovolává účinné lítosti podle ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení stává se krádež beztrestnou, když pachatel sám, třeba k naléhání poškozeného, nahradí celou škodu povstalou z jeho činu dříve, než soud nebo jiný orgán se dozví o jeho provinění. Lze proto spolupachateli přiznati dobrodiní tohoto ustanovení jen, byla-li včas nahrazena celá škoda vzniklá z činu spáchaného několika spoluvinníky, nikoliv i nahradí-li jeden ze spolupachatelů onu část škody, kterou sám způsobil. I kdyby tedy obžalovaný nahradil část škody způsobené, nestal by se beztrestným. Obžalovaný však nenahradil ani tuto část škody včas, neboť podle tvrzení ve svém…
