č. 22/1949 Sb. rozh. obč., Garance
č. 22/1949 Sb. rozh. obč.
Národní správce není zákonným zástupcem vlastníka majetkové podstaty, do níž byla zavedena národní správa, nýbrž je veřejným orgánem spravujícím majetek se zřetelem k veřejným zájmům.
Národní správa má způsobilost býti stranou (účastníkem) v soudním řízení, není však samostatným nositelem práv a závazků.
Vlastník majetku pod národní správou je vázán právními jednáními národního správce. Za trvání národní správy lze však pro závazky vzešlé z takových jednání vésti exekuci jen proti národní správě a na majetek pod národní správou, nikoliv však na jiný majetek vlastníkův.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 1. dubna 1949, RV I 405/48.)
V roce 1945 byla na majetek osoby A., k němuž náležel mlýn, zavedena národní správa. V červenci 1946 byla národní správa zrušena.
V lednu r. 1946, tedy ještě za jejího trvání, dodalo Rolnické družstvo v N. podle objednávky národního správce do mlýna 300 q žita a účtovalo za ně národnímu správci 84.210 Kčs. Tuto pohledávku, splatnou ihned po dodání zboží, splácel národní správce, takže v době zrušení národní správy činil její zbytek 24.743,70 Kčs.
Ve sporu, o nějž tu jde, domáhá se Rolnické družstvo v N. na žalovaném A. zaplacení uvedeného zbytku pohledávky. Žalovaný A. namítl, že on sám obilí si neobjednal, ani nepřevzal a učinil-li tak národní správce jeho majetku, není prý jeho jednáním vázán. Nižší soudy rozhodovaly o věci ještě před účinností zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví.
Krajský soud civilní v Praze vyhověl žalobě. V důvodech svého rozsudku vyslovil právní názor, že vlastník majetkové podstaty, na niž byla zavedena národní správa, ručí po zrušení této správy za závazky, jež vzešly z jednání národního správce, spadajících do oboru jeho působnosti, podle analogie § 1409 obč. zák. Toto jeho ručení jde až do výše aktiv majetkové podstaty, jež mu byla po zrušení národní správy vrácena.
Zemský soud v Praze jako soud odvolací zamítl k odvolání žalovaného A. žalobu. Vycházel z právního názoru, že ustanovení § 1409 obč. zák. nelze v daném případě použít. Ustanovení toto upravuje sice ručení přejimatele jmění nebo podniku za dluhy k němu náležející, avšak předpokládá, že přejimatel nabyl jmění nebo podniku smlouvou; při zrušení národní správy nepřejímá vlastník majetek, jenž se mu vrací, smlouvou a neručí proto za dluhy vzniklé z jednání národního správce.
Nejvyšší soud obnovil k odvolání žalujícího družstva rozsudek soudu prvé stolice.
Z důvodů:
Zavedením národní správy podle dekr. č. 5/1945 Sb. na určitý majetek neztrácí dosavadní vlastník tohoto majetku vlastnické právo k němu, pokud ho snad nepozbyl podle jiných zákonů (na př. konfiskací nebo znárodněním). Je ovšem podstatně omezen ve výkonu svého vlastnického práva ustanovením § 20 uved. dekr. Podle tohoto ustanovení jsou neplatná právní jednání majitelů, držitelů a správců majetků, spadajících pod národní správu, jež se týkají podstaty těchto majetků a byla provedena po účinnosti tohoto dekretu. Dosavadní majitelé, držitelé a správci majetků daných pod národní správu jsou povinni zdržeti se jakéhokoliv zásahu do jednání národního správce. Majetek daný pod národní správu se dočasně odděluje od ostatního majetku vlastníkova a je…
