č. 211/1950 Sb. rozh. obč.
Odpovědnost železničního podniku za škodu podle občanského zákoníka.
Železniční podnik nemusí počítat s nenormálním počínáním cestujících, které odporuje povinnosti zachovat pozornost a opatrnost přiměřenou povaze železničního provozu a řídit se předpisy vydanými v zájmu bezpečnosti a pořádku v provozu.
I když podlézání a přelézání závor a zábradlí v zastávce bylo železničními zaměstnanci vědomě trpěno, nelze z toho vyvozovat právo cestujícího obecenstva k takovému porušování předpisů, ani nelze těmto zaměstnancům přičíst vinu v případech, kdy o takovém jednání cestujícího přímo nevěděli a nemohli tedy zasáhnout. Za škodu vzniklou cestujícímu za takových okolností železniční podnik neodpovídá.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. června 1949, Rv II 75/49.)
Manžel žalobkyně chtěl ze zastávky K. dolní nádraží odjet vlakem, odjíždějícím do Brna v noci ve 3 hod. 40 minut ještě za tmy. Nástupiště k vlakům, jedoucím na dvoukolejné trati tímto směrem, je na opačné straně trati stranou proti nádražní budově, od níž je na ně přístup po cestě přes trať, opatřené závorami. Po stranách tohoto přechodu je na obou stranách trati vedle závor i mezi kolejemi zábradlí, aby obecenstvo nemohlo jinudy než po cestě trať přecházet. Závory byly staženy, což se děje 5 minut před příjezdem vlaku. Manžel žalobkyně, aby se dostal včas na protější nástupiště, přelezl závory nebo plot a byl na bližších kolejích zachycen a usmrcen vlakem přijíždějícím opačným směrem od Brna, který byl zpožděn.
Žalobkyně se v žalobě podané po promlčení nároku podle § 199 železničního zákona č. 86/1937 Sb. domáhala na Československém státu (železniční správě) náhrady škody podle XXX. hlavy občanského zákoníka.
Bývalý krajský soud civilní v Brně uznal mezitímním rozsudkem žalobní nárok za stávající po právu třemi čtvrtinami.
Bývalý zemský soud v Brně nevyhověl odvolání žalované strany a potvrdil rozsudek prvního soudu.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání a rozsudky nižších soudů změnil tak, že žalobní nárok se neuznává po právu ani třemi čtvrtinami nižšími soudy žalobkyni přiznanými, a žalobu zamítl.
Z důvodů:
Ručení podle § 1313a obč. zák. i podle § 1315 obč. zák. předpokládá zavinění osob, jichž použil ten, kdo je povinen jinému plnit, ke splnění [§ 1313a)] nebo jichž někdo použil vůbec k opatření svých záležitostí (§ 1315). Není-li takového zavinění, nemůže tu být, zejména u právnické osoby, jíž je žalovaný československý stát, ani povinnost ručební.
Odvolací soud spatřuje zavinění železničního podniku v tom, že ani výpravčí úředník ve stanici B., odkud přijel vlak, kterým byl manžel žalobkyně usmrcen, ani hradlař na zastávce K. neučinili v mimořádné dopravní situaci vše, čeho bylo třeba k zajištění bezpečnosti provozu za tmavé noci, když se vlaky měly míjet právě na zastávce. Není však předpisu, který by zakazoval současné projíždění dvou vlaků zastávkou na dvoukolejné trati, nebo projíždění druhého vlaku, když jiný vlak v zastávce stojí, zejména lze-li průjezd zajistit závorami. Nebyl-li hradlař povinen podle služebních předpisů projíždějící vlak zastavit, nelze mu přičítat jako zavinění, že tak neučinil. Uzavřením závor byli cestující upozorněni, že nemají koleje přecházet. Tím…
