č. 200/1949 Sb. rozh. obč., Garance
č. 200/1949 Sb. rozh. obč.
Vyloučila-li pojistná smlouva pojistitelovo ručení z úrazového pojištění pro případ, že jde o úraz vzniklý válečnými událostmi, je toto ručení vyloučeno jen, je-li úraz v těsné příčinné souvislosti s těmito událostmi. Tomu tak není, jde-li o úraz způsobený ztýráním pojistníka orgánem okupační moci v době nesvobody.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 1. dubna 1949, R VI 469/48.)
A byl pojištěn u žalované pojišťovny pro případ úrazu. Dne 30. dubna 1942 byl A jako nearijec okupačními orgány zatčen, ztýrán, sražen do otevřené šachty výtahu z druhého poschodí, načež odvezen do nemocnice. Tam byl ošetřován pro zlomeninu obou předloktí, tržné rány v obličeji, otřes mozku a jiná zranění. V roce 1942 byl propuštěn z ošetřování, v roce 1944 znovu zatčen a dodán do koncentračního tábora, kde zemřel.
Pozůstalost po A se domáhala sporem proti pojišťovně, u níž byl A pojištěn, zaplacení částky 200.000 Kčs z důvodu výše uvedeného úrazu. Žalovaná pojišťovna namítla mimo jiné, že podle pojistných podmínek neručí za škodu z úrazů, jež vzešly válečnými událostmi, vzpourou, povstáním a jinými násilnými nepokoji. Ztýrání osoby A orgány okupační moci v souzeném případě prý spadá pod pojem válečné události.
Nižší soudy (bývalý krajský soud obchodní v Praze a bývalý zemský soud jako soud odvolací) uznaly žalobní nárok zčásti po právu a soud prvé stolice uvedl k otázce, o niž tu jde, v důvodech svého rozsudku: Pokud jde o námitku žalované pojišťovny, že úraz vznikl válečnou událostí, je soud toho názoru, že příčinou zranění nebylo vedení války ani přímo ani nepřímo, ani válečný stav, šlo o svévolné…