č. 200/1947 Sb., Zákon o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň), platné do 31.12.1947
ZÁKON
ze dne 31. října 1947
o dani z předmětů zbytné potřeby
(přepychová daň).
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Oddíl první.
Základní ustanovení.
§ 1
Předmět a sazba daně.
(1)
Dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň) podléhají předměty, uvedené v příloze k tomuto zákonu (seznam přepychových předmětů), a to sazbami v ní uvedenými; příloha je součástí zákona.
(2)
Vláda může nařízením vyloučiti ze seznamu přepychových předmětů některé přepychové předměty, tento seznam měniti a doplňovati po slyšení zájmových organisací, jakož i upravovati a určovati sazby daně, při čemž však předměty zdaňovanými mohou býti toliko předměty národohospodářsky zbytné a daňová sazba nesmí převyšovati 100 % jejich ceny; rovněž může vláda nařízením platnost zákona zrušiti.
§ 2
Osvobození od daně.
Od daně jsou osvobozeny za podmínek stanovených vládním nařízením:
1.
předměty přepravené z jedné výrobny do jiné, do skladu, obchodní místnosti a do dílny domáckého pracovníka nebo zpět;
2.
předměty převzaté pouze za účelem provedení opravy;
3.
předměty vyvezené do celní ciziny;
4.
předměty dovezené z celní ciziny v případech a za podmínek stanovených v §§ 62 až 65, § 87 a § 105 celního zákona.
§ 3
Poplatník.
(1)
Platiti daň jest povinen (poplatník):
1.
kdo přepychové předměty vyrábí nebo si je dává vyráběti (ve mzdě, po domácku, a pod.). Výrobou se rozumí prvovýroba, dále jakákoliv činnost, kterou předmět nabývá povahy předmětu přepychového, jakož i zpracování, opracování, zušlechťování, obnovování, opravování nebo jakékoli upravování (též sestavování) předmětu přepychového na předmět opět přepychový. U zvířat (na př. přepychových psů) je poplatníkem jejich chovatel; u poštovních známek a jiných cennin je poplatníkem, kdo je sestavuje a sbírá ke zcizení;
2.
při dovozu poplatník celní pohledávky (§ 8, odst. 2 celního zákona).
(2)
Dá-li si kdo vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět pro svoji soukromou potřebu, jest povinen platiti daň ten, kdo předmět pro něho vyrobil (ve mzdě, po domácku a pod.).
(3)
Dá-li si vyrobiti (ve mzdě, po domácku a pod.) v tuzemsku přepychový předmět osoba, která nemá v tuzemsku ani bydliště (sídlo) ani provozovnu, jest povinen platiti daň ten, kdo pro ni přepychový předmět vyrobil (ve mzdě, po domácku a pod.).
§ 4
Základ daně.
(1)
U předmětu vyrobeného v tuzemsku je základem daně cena, t. j. vše, co za něj výrobce účtuje odběrateli. Byl-li předmět vzat pro vlastní spotřebu, je základem daně obecná cena předmětu.
(2)
V případech uvedených v § 3, odst. 2 a 3 je základem daně:
a)
byl-li vyroben (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět z předmětu nepřepychového, obecná cena konečného (přepychového) předmětu;
b)
byl-li vyroben (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový předmět z jiného předmětu přepychového, rozdíl mezi obecnou cenou předmětu daného ke zpracování a obecnou cenou konečného výrobku.
(3)
U předmětu dovezeného z celní ciziny je základem daně účtovaná cena, k níž se připočítávají výlohy…
