č. 20/1967 Sb. rozh., Garance

Žalobce byl členem žalovaného družstva; v březnu 1963 podal odhlášku, takže jeho členský poměr skončil k 1. říjnu 1963. Protože žalované družstvo odmítlo žalobci vyznačit v občanském průkazu zánik jeho členského poměru v družstvu, dožadoval se žalobce zjištění, že žalované družstvo je povinno vyznačit mu v občanském průkazu skončení členského poměru. Současně se dožadoval, aby žalovanému družstvu bylo uloženo nahradit mu ztrátu na výdělku v částce 1150,- Kčs měsíčně od 1. dubna 1964, protože žalobce nemohl nastoupit zaměstnání nikde jinde, když neměl v občanském průkazu vyznačeno skončení svého členského poměru v družstvu.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí zamítl žalobu v části, ve které se žalobce dožadoval náhrady za ztrátu na výdělku; pokud pak se žalobce dožadoval zjištění, že žalované družstvo je povinno vyznačit zánik členství v občanském průkazu žalobce, bylo řízení zastaveno.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 30. září 1964 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí družstevních orgánů, a proto ani rozhodovat o tom, zda družstvo je povinno vyznačit skončení členského poměru v občanském průkazu. Dále uvedl, že vyznačení v občanském průkazu je ryze evidenční a administrativní povahy. Uvedl dále, že podle § 1 a § 7 o. s. ř. není dána pravomoc soudu, a proto nelze posuzovat příslušnost soudu podle § 80 písm. b) o. s. ř., neboť tento procesní předpis odkazuje na právo hmotné a hmotné právo družstevní nedává v této otázce soudům pravomoc. Pokud pak jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce odmítal nabízená zaměstnání v zemědělství k tím zmeškal možnost výdělku.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedenými rozsudky byl porušen zákon a tyto rozsudky zrušil.

V daném případě nešlo o přezkoumání rozhodnutí družstevních orgánů o vzniku a zániku členství v družstvu, pro které není dána pravomoc soudu (jak bylo vysvětleno v rozhodnutí č. 38/1962 Sb. rozh.), když oba účastníci souhlasně uvedli, že členský poměr žalobce u žalovaného družstva zanikl, takže tato otázka vůbec nebyla předmětem sporu. Šlo o to, aby soud uložil žalovanému družstvu povinnost vyznačit žalobci v občanském průkazu zánik jeho členství v JZD a nahradit mu ztrátu na výdělku, která žalobci vznikla tím, že družstvo tuto svoji povinnost nesplnilo. Pro rozhodnutí o tomto nároku byla otázka zániku členství jen otázkou prejudicielní, kterou byl soud povinen řešit podle § 135 odst. 2 o. s. ř. To ovšem nečinilo žádné potíže, když účastníci shodně uváděli, že členství žalobce v družstvu zaniklo dnem 1. 10. 1963.

Podle § 1 odst. 2 vl. nař. č. 39/1952 Sb. a § 9a vyhlášky č. 5/1958 Ú. l., ve znění čl. I vyhlášky č. 119/1961 Sb., byl předseda žalovaného družstva povinen vyznačit žalobci v občanském průkazu neprodleně zánik členství v družstvu. Šlo o povinnost vyplývající z družstevního vztahu, jak jej má na mysli…