č. 20/1949 Sb. rozh. obč., Garance
č. 20/1949 Sb. rozh. obč.
Prodatel, který přijal zálohu na trhovou cenu ještě před obnovením československé měny, je přece povinen ji vrátit v nové měně (§ 1 dekr. č. 91/1945 Sb.), odstoupil-li kupitel po obnovení československé měny důvodně od smlouvy (§ 918 obč. zák.).
Ode dne účinnosti zák. č. 141/1947 Sb. o Likvidačním fondu měnovém a vyhlášky ministerstva financí č. 143/1948 Sb. může dlužník splnit svůj závazek převodem na vázaný vklad (účet) ve prospěch věřitelův jen se souhlasem Likvidačního fondu měnového.
Rozhodování o tom, zda dlužník je oprávněn takto plnit, nepřísluší soudům.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. února 1949, Rv I 191/48.)
Žalobce objednal v roce 1945 od žalovaného nábytek za 50.000 Kč a zaplatil mu dne 30. září 1945 zálohu na trhovou cenu 30.000 Kč a dne 16. října 1945 10.000 Kč. Když žalovaný přes naléhání žalobcovo nábytek nedodával, stanovil mu žalobce v roce 1947 dodatečnou lhůtu k splnění smlouvy a po jejím marném uplynutí prohlásil, že od smlouvy odstupuje.
Žalobce se nyní domáhá sporem proti žalovanému vrácení zálohy 40.000 Kčs. Žalovaný namítl mimo jiné, že vrácením zálohy v nové měně by byl žalobce bezdůvodně obohacen, poněvadž měnová jednotka staré měny, v níž byla záloha dána, má menší hodnotu než měnová jednotka nové měny.
Nižší soudy (bývalý krajský soud civilní v Praze a bývalý zemský soud v Praze jako soud odvolací) uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Podle § 1, odst. 1 dekr. č. 91/1945 Sb. o obnovení československé měny je měnovou jednotkou na celém území československé republiky počínajíc dnem 1. listopadu. 1945 československá koruna (Kčs). Ta nahrazuje v poměru 1:1 dosavadní korunové jednotky (Kč, K, Ks) ve…
