č. 195/1949 Sb. rozh. tr., Garance

Obžalovaný navázal intimní známost s manželkou svého přítele P a dne 23. května 1948 v době, kdy P konal presenční vojenskou službu, s ní tajně odjel do jiné obce, odkud se již neměla k manželovi vrátit.

Okresní soud v Židlochovicích uznal obžalovaného vinným zločinem únosu podle § 96, věty druhé tr. z.

Krajský soud vyhověl odvolání obžalovaného a zprostil ho obžaloby pro zločin únosu.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda ustanovení druhé věty § 96 tr. z. nebylo zrušeno nebo jinak dotčeno ústavou 9. května. Podle § 171, odst. 3 ústavy 9. května má být výklad a používání všech předpisů právního řádu v souladu s touto ústavou a podle § 173, odst. 2 téže ústavy pozbývají dnem účinnosti ústavy (dnem 9. června 1948) platnosti všechny ústavní i jiné zákony, pokud odporují ustanovením této ústavy a zásadám lidově demokratického zřízení nebo upravují věci odchylně od této ústavy. S těchto hledisek nutno zkoumati ustanovení § 96 tr. z., a to v souvislosti s ustanoveními čl. III, odst. 2 a § 1, odst. 2 ústavy, podle nichž se zaručuje mužům i ženám svoboda osobnosti a jejího projevu a podle nichž mají muži i ženy stejné postavení v rodině i ve společnosti.

Ústavní listina z 29. února 1920 měla v § 106, odst. 1 ustanovení o rovnosti, spočívající v tom, že se neuznávají výsady pohlaví, rodu a povolání. Ve skutečnosti se však výsady mužského pohlaví uznávaly v celé řadě zákonů (§§ 91, 92, 175, 193, 255, 1032, 1237–1241 obč. zák., čl. 7 obeh, zák., § 102 tr. ř. a pod.). Ze srovnání § 106 bývalé ústavy s čl. III., odst. 2 a § 1, odst. 2 ústavy 9. května je patrno, že nová ústava přesně a jasně prohlašuje stejné postavení ženy s mužem jak v rodině, tak i ve společnosti. Tato rovnost obou pohlaví se musí projeviti i při výkladu trestních zákonů, zvláště i při výkladu § 96, věty druhé tr. z.

Dosavadní judikatura vykládala pojem lsti ve smyslu § 96, věty druhé tr. z. tak, že tu lest směřuje proti manželu a že předpokládá, aby byl únos proveden bez vědomí oprávněného manžela, aby únosce buď sám přímo nebo nepřímo zesnoval tajný odchod manželky z manželovy domácnosti (z manželovy moci), nebo aby vědomě napomáhal manželce odcházející o své újmě z manželovy moci při provedení jejího úmyslu za tím účelem, aby tím nedovoleně zasáhl do manželových mocenských práv. Vycházela přitom ze znění i smyslu § 96, věty druhé tr. z., který ve smyslu starého pojetí postavení ženy v manželství, rodině i ve společnosti chrání manželova mocenská práva nad manželkou, nikoliv osobní svobodu unesené manželky nebo přímo manželství nebo rodinu.

Podle § 10 ústavy 9. května je manželství, rodina a mateřství pod ochranou…