č. 193/1950 Sb. rozh. obč.
Zákon č. 4/1931 Sb., na ochranu osob oprávněných požadovat výživu, výchovu nebo zaopatření.
K povolení zatímního opatření zajištěním výživy podle § 5 není třeba, aby nárok na poskytování výživy byl již stanoven soudním rozhodnutím. Proto je povolí soud dítěti i tehdy, když odpůrcovo otcovství nebylo ještě ani uznáno ani soudně zjištěno.
(Rozhodnutí krajského soudu v Plzni z 16. února 1950, R. II 20/50.)
Ve sporu o zjištění otcovství a placení výživného navrhl nezletilý žalobce, aby soud uložil žalovanému zatímním opatřením povinnost platit mu výživné až do pravomocného skončení sporu, nejdéle do 21. října 1950.
Žalovaný (odpůrce) namítl mimo jiné, že jeho povinnost platit výživné nebyla dosud stanovena soudním rozhodnutím, ba ani jeho otcovství k nezletilému žalobci nebylo dosud ani uznáno ani soudně zjištěno.
Okresní soud v Rokycanech usnesením z 25. listopadu 1949 povolil zatímní opatření. V odůvodnění usnesení uvedl mimo jiné: Podle § 5 zákona č. 4/1931 Sb. může ten, kdo se domáhá, aby soud stanovil nárok na výživu a výchovu, navrhnout proti zavázanému (§ 1 uved. zákona) k zajištění dávek splatných v jednom roce zatímní opatření podle § 379 ex. ř., aniž je třeba listinou prokázat pohledávku a osvědčit, že by se jinak dobytí dávek zmařilo nebo značně ztížilo. Závazným ve smyslu tohoto zákona třeba rozumět osobu, kterou stíhá z jakéhokoli právního důvodu povinnost k výživě nebo zaopatření. Není třeba, aby o této povinnosti bylo již soudem rozhodnuto.
Krajský soud nevyhověl odpůrcovu rekursu.
Z důvodů:
Mylným je názor stěžovatelův, že v § 5 zákona č. 4/1931 Sb. je pod pojmem „zavázaný“ míněn jen ten, u něhož byla povinnost k výživě zjištěna nade vší pochybnost. Předem třeba uvést, že toto ustanovení platí i po 1. lednu 1950, neboť nebylo zrušeno ani zákonem č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, ani zákonem č. 266/1949 Sb.. o zatímních změnách v některých občanských věcech právních, jak to je…
