č. 191/1950 Sb. rozh. obč., Garance

Usnesením z 18. dubna 1947 uložil okresní soud v Hradci Králové otci, aby platil na výživu své nezletilé dcery 1.300 Kčs měsíčně. V roce 1949 navrhl otec, aby výživné, stanovené tímto usnesením, bylo sníženo.

Okresní soud v Hradci Králové vyhověl návrhu usnesením z 26. října 1949. Z důvodů: Nezletilá dcera skončila ve školním roce 1947/1948 státní odbornou školu pro umělecký průmysl v Jablonci 1 n. Nisou. Od září 1948 do konce června 1949 navštěvovala tutéž školu jako soukromá posluchačka. Dále dojížděla v téže době do Prahy, kde měla soukromé hodiny, v nichž se připravovala na Akademii výtvarných věd a umění v Bratislavě, která se otvírá letos. Po celou tuto dobu svého soukromého studia neměla trvalého zaměstnání ani příjmů. Toliko v měsíci červenci a srpnu byla zaměstnána u plakátovacího podniku v Bratislavě a měla za tyto měsíce čistý příjem 4.800 Kčs. Nezletilá sama prohlásila, že jí dostačí, když otec bude platit na její výživu a výchovu 800 Kčs měsíčně po dobu jejího studia. Bude li přijata na Akademii věd a umění v Bratislavě, dostane stipendium v částce 1.000 Kčs měsíčně a kromě toho se bude snažit získat nějaké vedlejší příjmy vlastní prací, takže jí částka 800 Kčs měsíčně patrně postačí. Vzhledem k těmto okolnostem vyhověl soud otcovu návrhu a snížil výživné na tuto částku.

Krajský soud nevyhověl rekursu matky nezletilé.

Rekursní soud doplnil řízení a zjistil, že navrhovatelova dcera platí za své ubytování a stravování částku 1.080 Kčs kterou jí poskytuje její matka. Stipendia zatím nepožívá. Její otec je profesorem gymnasia s příjmem 5.562 Kčs měsíčně, ze své činnosti na fakultě měl v roce 1949 další příjem 18.000 Kčs. Jeho nynější celkový příjem činí asi 7.000–8.000 Kčs měsíčně.

Pokud jde o dobu do konce r. 1949, je třeba nároky dcery proti otci posuzovat podle § 141 obč. zák., který stanoví, že je povinností otcovou pečovat o výživu dětí, dokud se samy nemohou vyživovat. Toto ustanovení pak platilo v důsledku ústavy 9. května stejnou měrou i pro matku. Od 1. ledna 1950 se na souzenou věc vztahují ustanovení zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném. Tento zákon stanoví v § 39, že povinnost výživy trvá, pokud dítě není s to se samo živit. V § 72 se pak praví, že nárok na úhradu nákladů na osobní potřeby přísluší oprávněným osobám jen, pokud jsou v nouzi – s tím, že to však neplatí o nároku nezletilých dětí proti rodičům.

Navrhovatelova dcera dosáhla zletilosti dne 7. prosince 1949 (§ 21 obč. zák.). Za účinnosti zákona o právu rodinném byla tedy již zletilá a její nárok na úhradu nákladů na osobní potřeby je závislý na tom, zda by se octla v nouzi, kdyby rodiče nepřispívali na její výživu. Pro nárok do 1. ledna 1950 je podle § 141 obč. zák. rozhodné toliko, zda byla s to se sama živit.

Je nepochybné, že…