č. 19/1971 Sb. rozh., Garance
č. 19/1971 Sb. rozh.
Rozhodnutí soudu, kterým byla nařízena ústavní výchova (§ 45 odst. 2 zák. o rod.), není vyčerpáno tím, že dítě bylo dodáno do ústavu. Není proto vyloučeno, aby na základě tohoto rozhodnutí zakročil soud v případě, že se dítě neoprávněně z ústavní péče dostane. Opatření soudu podle ustanovení § 272 a § 273 o. s. ř. budou přicházet v úvahu pouze tehdy, jestliže ústav, jehož povinností je zajišťovat, aby výchova dítěte nebyla ničím narušována, nedosáhl vlastními prostředky navrácení dítěte.
(Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze 16. 2. 1971, Cpj 88/70)
Rozhodnutím soudu, kterým byla nařízena ústavní výchova (§ 45 odst. 2 zák. o rod.), není uložena individuálně určité osobě konkrétní povinnost a není jím také stanovena žádná lhůta ke splnění nějaké povinnosti; přesto však jde o vykonatelné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 251 o. s. ř., jehož výkon je speciálně upraven v ustanoveních § 272 a § 273 o. s. ř.
Jestliže dítě bylo na základě soudního rozhodnutí, jímž byla nařízena ústavní výchova, do ústavu již dodáno (ať dobrovolným splněním rozhodnutí nebo jeho výkonem), je vždy povinností ústavu, aby v případě, že se dítě neoprávněně z ústavní péče dostane, učinil v rámci výkonu výchovy odpovídající opatření k navrácení dítěte. Tato povinnost vyplývá z článku 46…
