č. 1842/2009 Sb. NSS, Správní trestání: zásada ne bis in idem Garance
č. 1842/2009 Sb. NSS
Správní trestání: zásada ne bis in idem
k čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
k § 75 odst. 1 a § 109 odst. 3 soudního řádu správního
Zásada ne bis in idem obsažená v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod v oblasti správního trestání se prosazuje jako zásada vůdčí ve vztahu k zásadě dispozitivní (§ 109 odst. 3 s. ř. s.) i k zásadě přezkumu správních rozhodnutí podle skutkového a právního stavu existujícího v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Správní soud je proto oprávněn aplikovat čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod i za situace, kdy stěžovatel tuto námitku v řízení neuplatnil.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2009, čj. 6 As 44/2008-142)
Prejudikatura: č. 1255/2007 Sb. NSS, č. 1684/2008 Sb. NSS a č. 1767/2009 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným FTV Prima proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále též „Rada“) rozhodnutím z 7. 12. 2005 uznala žalobkyni vinnou spácháním deliktu podle § 60 odst 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a změně dalších zákonů (dále jen „zákon o vysílání“) a uložila jí pokutu ve výši i 000 000 Kč. Skutkem, který byl základem pro naplnění skutkové podstaty deliktu - zařazení do vysílání pořadu, který by mohl ohrozit psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, bylo vysílání pořadu ze série reality show VyVolení dne 10. 10. 2005 od 19-50 hod.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem z 9. 1. 2007 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Radě k dalšímu řízení. Rozsudek městského soudu Rada napadla kasační stížností. Nejvyšší správní soud 14. 5. 2008 (čj. 6 As 43/2007-90) napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dnem právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu (26. 6. 2008) tak „obživlo“ napadené správní rozhodnutí a věc se dostala znovu do stadia projednání žaloby. O žalobě rozhodl městský soud (podruhé) dne 25. 8. 2008, přičemž žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost. Věc u Nejvyššího správního soudu napadla pod sp. zn. 6 As 44/2008.
Rozhodnutí žalované ze 7.12. 2005 tak bylo v důsledku zrušujícího výroku městského soudu zrušeno v období od 12. 2. 2007 (právní moc rozhodnutí městského soudu ze dne 9. 1. 2007) do 26. 6. 2008 (právní moc rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008, čj. 6 As 43/2007-90).
Rada však 14. 3. 2007 vydala další rozhodnutí (druhé v pořadí). V otázce viny a trestu rozhodla identicky, jako již učinila v rozhodnutí ze 7. 12. 2005. Proti tomuto (druhému) rozhodnutí Rady podala žalobkyně žalobu, kterou městský soud 11. 1. 2008 zamítl jako nedůvodnou. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti tomuto rozsudku kasační stížnost, která u Nejvyššího správního soudu napadla pod sp. zn. 6 As 21/2008.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze 4. 3. 2009 spojil věci sp. zn. 6 As 44/2008 a 6 As 21/2008 ke společnému řízení, rozsudek Městského soudu v Praze z 11. 1. 2008 zrušil a věc vrátil tomuto…
