Input:

R 18/1952; Garance

č. 18/1952 Sb. rozh. obč.
Propadnutí pinění z neplatného právního úkonu ve prospěch státu (§36 odst. 2 o. z.) možno vyslovit i u neplatných právních úkonů, k nimž došlo před 1. lednem 1951, pokud právní násley z meh vyplývající trvají i po tomto dni.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 28. srpna 1951, 12 Ok 70/51.)
Žalobce koupil v roce 1947 od žalované pro svůj obchodní podnik starší osobní auto za 145.000 Kčs. žalovaná se při koupi zaručila, že vůz nemá hrubých vad. Po převzetí vozu žalobce tvrdil, že vůz má řadu chyb a domáhal se z toho důvodu na žalované snížení kupní ceny o 25.000 Kčs. Jeho žaloba byla však pravomocné zamítnuta. Zamítnutí odůvodnil soud tím. že cena 145.000 Kčs. kterou žalobce za vůz zaplatil, odporuje podle znaleckého posudku cenovým předpisům, takže kupní smlouva byla nicotná. Z nicotné smlouvy nelze však uplatňovat nároky ze správy, nýbrž bylo by možno jen poradovat zpět to, co strany na základě nicotné smlouvy plnily.
Žalobce podal nato novou žalobu, v níž se domáhal na žalované vrácení 86.160 Kčs, t. j. částky, o níž bylo auto podle znaleckého posudku předraženo. V žalobě uváděl, že vzhledem k nicotnosti kupní smlouvy měl by sice právo požadovat zpět celou kupní cenu proti vrácení auta, takové obnovení předešlého stavu není však s jeho strany možné, ježto vyhláškou ministra vnitřního obchodu byta mezitím činnost jeho obchodního podniku zastavena ve smyslu § 7 zák. č. 118 1948 Sb., o organisaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění velkoobchodních podniků, a současně mu bylo ministerstvem vnitřního obchodu uloženo, aby z majetkové podstaty svého obchodního podniku převedl na velkoobchodní národní podnik podle § 13 zák. č. 118/1948 Sb. za náhradu mimo jiné i ono osobní auto, což se stalo. Poněvadž pak podle § 13 citovaného zákona dostane za auto náhradu jen ve výši obecné ceny, je žalovaná povinna zaplatit mu předražek ve výši 86.160 Kčs.
Okresní soud v Českém Těšíně, pobočka v Jablunkově, žalobu zamítl a odsoudil žalobce k náhradě nákladů řízení. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím. že žalobce věděl, zač auto kupuje, že věděl, jakou má pro něho cenu a jeho provozem dosáhl značného výdělku, že navrácení v původní stav není již možně, když auto bylo převedeno na národní podnik a že by proto bylo nespravedlivé, aby žalovaná dostala jen část kupní ceny, kdežto žalobce by dostal všecluiy své peníze.
Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání. Za odvolacího řízení vstoupil do řízení podle § 6 o. s. ř. i prokurátor, který navrhl, aby podle § 36 odst. 2 o. z. bylo vysloveno, že zažalovaná částka, o niž bylo auto předraženo, propadá ve prospěch státu.
Krajský soud vyhověl žalobcovu odvolání jen ve výroku o nákladech řízení prvé stolice, který změnil tak, že náklady vzájemně zrušil. K návrhu prokurátora pak vyslovil, že zažalovaná částka 86.160 Kčs, kterou žalobce plnil žalované, propadá podle § 36 odst. 2 o. z. ve prospěch státu a žalovaná je povinna zaplatit ji Československému státu.
Z odůvodnění:
Prvý soud správně zjistil, že kupní smlouva o prodeji auta mezi účastníky byla nicotná proto, že kupní cena odporovala cenovým předpisům a že proto oba účastníci mohou jen požadovat zpět svá plnění. Prvý soud nezabýval se