Input:

R 178/1950 (tr.); Garance

č. 178/1950 Sb. rozh. tr.
Řídí-li motorové vozidlo podnapilý řidič, děje se jízda za okolností zvláště nebezpečných ve smyslu § 337 tr. zák.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 20. dubna 1950, Tz I 68/49.)
Obžalovaný vyjel dopoledne jako řidič s dodávkovým nákladním autem a cestou navštívil několik hostinců, kde popíjel alkoholické nápoje, až se podnapil. Odpoledne krátce poté, co opustil hostinec, zachytil při rychlé jízdě v městských ulicích přední částí auta tři školačky, které byly autem sraženy k zemi, kde zůstaly ležet v jízdní dráze s těžkými zraněními. Jedna z nich zemřela při převozu do nemocnice. Obžalovaný z místa nehody ujel, byl dostižen jiným autem a bylo zjištěno, že je silně podnapilý. Státní zdravotní ústav nalezl v jeho krvi 3,2 promile alkoholu. Obžalovaný se hájil, že se jen pamatuje, jak nasedl před hostincem do auta, jel ulicí dolů a zahýbal do druhé ulice, dále však že se na nic nepamatuje.
Okresní soud trestní v Praze uznal obžalovaného vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák.
Krajský soud v Praze zamítl odvolání obžalovaného.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro zachování zákona podané generálním prokurátorem, vyslovil, že obžalovaný se dopustil zjištěného trestného jednání za okolností zvláště nebezpečných ve smyslu ustanovení § 337 tr. z. a vyměřil mu trest blízko horní hranice vyšší trestní sazby § 337 tr. z.
Z důvodů:
Třebaže nelze jízdu motorovými vozidly považovat vždy a za všech, okolností za jízdu konanou za zvlášť nebezpečných okolností, v souzeném případě tomu tak bylo. Už povahou motorových vozidel je dáno abstraktně větší nebezpečí pro právní statky, chráněné trestním zákonem. Za zvlášť nebezpečné se nepovažují jedině proto, že toto větší nebezpečí je vyváženo skupinou jiných vlastností těchto vozidel, které umožňují řidiči ovládání pohybu vozidla v takové míře, že může včas a spolehlivě opatřit čeho třeba, aby nebezpečí nenastalo nebo alespoň nevy vrcholilo v plnou míru, zejména, když jsou k řízení motorových vozidel připuštěny a oprávněny jen osoby zvlášť pro tento účel školené a zkoušené. Podle toho lze souhrnně říci, že se jízda motorovými vozidly sice všeobecně nekoná za zvláště nebezpečných okolností, ale to ovšem jen, je-li vozidlo v pořádku, je-li řízeno řidičem, který má předpoklady, že bude čelit vzniku nebo zvětšení nebezpečí způsobem předpokládaným předpisy pro zkoušky řidičů motorových vozidel, a nejsou-li tu případně jiné vnější nebezpečné okolnosti.
Již s tohoto hlediska je jasné, že v souzené věci byl soulad mezi skupinami okolností nebezpečných na jedné straně a zabezpečujících na druhé straně porušen ve vysoké míře tím, že obžalovaný již před jízdou a zejména během ní se připravil do stavu silné podnapilosti. Když v tomto stavu sedl do auta, bylo již v tomto okamžiku vyloučeno, aby ovládl vozidlo uvedeným způsobem, který i od střízlivého řidiče vyžaduje vypětí celé jeho pozornosti a obratnosti. Vzhledem k tak hluboko snížené schopnosti postřehu a reagování u obžalovaného bylo tu čeleno vlastnostem vozidla měrou na tolik omezenou proti normálnímu stavu, že bylo zřejmě jen otázkou času, kdy dojde k neštěstí. Konala se tedy jízda automobilu řízeného obžalovaným za zvlášť nebezpečných