R 176/1949 (tr.); Garance
č. 176/1949 Sb. rozh. tr.
Ke skutkové podstatě přečinu podle § 26, písm. a) dekr. č. 5/1945 Sb.
Osoby státně nespolehlivé nemohly svým majetkem volně disponovat již ode dne, kdy dekret č. 5/1945 Sb. nabyl účinnosti, t. j. od 23. května 1945.
Byla-li však národní správa do podniku zavedena podle § 3 uved. dekr. jen v zájmu jeho nerušeného chodu a hospodářského života vůbec, pozbývá vlastník své disposiční moci nad podstatou podniku teprve doručením rozhodnutí o zavedení národní správy.
Činnosti podle § 26, písm. a) dekr. č. 5/1945 Sb. dopouští se i ten, kdo po doručení výměru o zavedení národní správy podle § 3 tohoto dekretu dále ukrývá a tají zásoby dříve z podniku odvezené, aby s nimi disponoval proti ustanovení § 20 uved. dekr.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 14. června 1949, Zm II 134/49.)
Krajský soud v Ostravě zprostil obžalovaného dne 21. prosince 1948 obžaloby pro přečin podle § 26, písm. a) dekr. č. 5/1945 Sb. spáchaný prodejem, příp. ukrytím zboží patřícího do podniku, který byl dán pod národní správu.
Nejvyšší soud vyhověl zmateční stížnosti veřejného žalobce, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nyní příslušnému okresnímu soudu trestnímu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Z důvodů:
Oba obžalovaní jsou stíháni pro činnost, kterou vyvinuli v době od 24. do 29. února 1948 a kterou podle tvrzení obžaloby obešli ustanovení § 3 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., a tak se dopustili přečinu podle § 26, písm. a) uvedeného dekretu.
V § 2, odst. 1 tohoto dekretu bylo vysloveno, že majetek osob státně nespolehlivých se dává pod národní správu podle dalších ustanovení tohoto dekretu, při čemž jest v § 4 dekretu blíže a přesně uvedeno, koho je třeba považovat za osobu státně nespolehlivou, šlo tu očividně o zajišťovací opatření, jež mělo za účel zabránit zavlečení a zašantročení těchto majetkových hodnot vzhledem k chystanému dalšímu dekretu, který vyšel dne 25. října 1945 pod č. 108 Sb. a v jehož § 1 bylo ustanovení, že se tento majetek konfiskuje bez náhrady pro Československý stát.
Vzhledem k tomu není pochybností, že osoby spadající pod ustanovení § 2 dekretu č. 5/1945 Sb. nemohly již ode dne, kdy dekret nabyl účinnosti, t. j. od 23. května 1945, svým majetkem volně disponovat. Tomu nasvědčuje jednak stylisace § 2 dekretu „dává se pod národní správu“, jednak ustanovení § 20, odst. 1 dekretu, podle něhož jsou právní jednání majitelů, držitelů a správců majetků spadajících pod národní správu a týkající se podstaty těchto majetků neplatná, pokud byla provedena po účinnosti tohoto dekretu.
Naproti tomu ustanovení § 3 dekretu č. 5/1945 Sb. dává orgánům veřejné lidové správy oprávnění, po příp. ukládá jim povinnost zavést národní správu do všech podniků (závodů) i do všech majetkových podstat, kde toho vyžaduje plynulý chod výroby a hospodářského života.
Ze vzájemného srovnání ustanovení §§ 2 a 3 uvedeného dekretu, přihlíží-li se zejména i k dalším jeho ustanovením, jako ha př. §§ 7, 14 a 20, odst. 2, plyne, že u podniků (majetkových podstat), pokud majitelem není osoba státně nespolehlivá, na kterou by dopadalo již ustanovení § 2 uvedeného dekretu, nenastávají, pokud se týče ani nemohou nastat účinky zavedení národní…
