R 175/1949 (tr.); Garance
č. 175/1949 Sb. rozh. tr.
Spáchání trestného činu v promlčecí lhůtě vylučuje promlčení i tehdy, je-li nový trestný čin sám promlčen.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. června 1949, Zm I 872/48.)
Bývalý krajský soud trestní v Praze uznal obžalovanou vinnou zločinem nebezpečného vyhrožování podle § 99 tr. z. spáchaným v roce 1989 a zločinem veřejného násilí vydíráním podle § 98, písm. b), tr. z. spáchanými útoky v roce 1941 a 1942.
Nejvyšší soud, který vyhověl zmateční stížnosti obžalované, pokud uplatňovala promlčení u zločinu podle § 98, písm. b) tr. z. spáchaného činem v roce 1942, uvedl k námitce promlčení u ostatních činů
v důvodech:
Pokud zmateční stížnost namítá právní myslnost rozsudku tvrzením, že je-li promlčen časově poslední trestný čin obžalované, jsou promlčeny i ony dva předcházející, nelze jí přisvědčit.
Podle § 229, písm. d) tr. z..prospívá promlčení jen tomu, kdo se po lhůtu stanovenou k promlčení nedopustil žádného zločinu. To nelze říci v souzeném…
