R 173/1950 (tr.); Garance
č. 173/1950 Sb. rozh. tr.
Zpronevěry a černé obchody spáchané při vedení národní správy nutno hodnotit též s hlediska zákona č. 165/1946 Sb., o trestní ochraně národních podniků a podniků pod národní správou.
Jednočinný souběh zločinů zpronevěry a černého obchodu se zločinem podle § 3 odst. 1 zák. č. 165/1946 Sb. je možný.
Pokud nejde o případ neodolatelného donucení podle § 2 písm. g) tr. zák., nezbavuje zaměstnance viny okolnost, že trestnou činnost prováděl na příkaz zaměstnavatelův.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 20. března 1950, Tz I 19/50.)
Obžalovaný A byl zmocněncem pro výkon národní správy pily. Po svém nastoupení provedl inventuru zásob pouhým odhadem bez účasti závodní rady. Nařídil pak obžalované B, která byla účetní na této pile, aby vedla t. zv. černou knihu, do které zapisovala výsledky prodeje dříví prováděného na černo podle pokynů obžalovaného. Celkem bylo tak prodáno na černo dříví za 140.000 Kčs. Z těchto peněz byly vypláceny černé mzdy a též přemrštěné cestovné obžalovaného. Tento také za sebou zadržel peníze podniku v celkové výši 150.000 Kčs a použil jich k zakoupení osobního automobilu pro sebe. Vedení podniku neodpovídalo směrnicím pro vedení národní správy a tím bylo již od počátku hospodaření podniku ztíženo a ohroženo a vzcházela podniku škoda.
Okresní soud v Blatné uznal obžalovaného A vinným zločinem zpronevěry podle §§ 183, 184 tr. zák., přečinem černého obchodu podle § 4 odst. 1 zák. č. 15/1947 Sb. a přečinem podle § 3 odst. 2 zák. č. 165/1946 Sb. Pod skutkovou podstatu tohoto posléze uvedeného přečinu nezahrnoval okresní soud tu činnost obžalovaného, kterou kvalifikoval jako zločin zpronevěry a přečin černého obchodu. Obžalovanou B okresní soud obžaloby zprostil.
Krajský soud v Plzni zamítl odvolání veřejného žalobce z výroku o trestu u obžalovaného A.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro zachování zákona podané generálním prokurátorem, zrušil rozsudky obou stolic, ponechav nedotčeným jen výrok o vině obžalovaného A zločinem zpronevěry, a nařídil okresnímu soudu, aby o věd v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Oba soudy pochybily ve výkladu zákona a porušily jej.
Předně přehlédly, že u obžalovaného A zjištěný způsob provádění černého obchodu odůvodňuje úsudek, že šlo o čin spáchaný ze řemesla.
Jednáním ze řemesla ve smyslu § 4 odst. 2 ustanovení zák. č. 15/1947 Sb. je každé jednání, v němž se poznatelně projevuje pachatelův úmysl, aby si častějším opakováním činu zjednal trvalejší zdroj příjmů a mohl tak krýt zcela nebo zčásti své potřeby z černého obchodu.
Bylo zjištěno, jak již bylo uvedeno, že si obžalovaný A opatřoval černým obchodem nepřiměřený zisk a že pokračoval v černém obchodně delší dobu. Naplnilo tudíž jeho trestné jednání, podle toho,, co bylo právě řečeno, všechny znaky černého obchodu páchaného ze řemesla.
Dále ušlo oběma soudům, že u obžalovaného A nutno hodnotit zpronevěru a černý obchod ještě s hlediska skutkové podstaty podle § 3 zák. č. 165/1946 Sb., neboť v obou směrech jde nepochybně o činnosti směřující k tomu, aby provoz podniku byl ztížen a ohrožen. Při rozsahu činnosti pachatele a se zřetelem k tomu, že šlo o podnik, kde by i půjčka 150.000 Kčs značně stížila a ohrozila celkový chod…
