č. 17/2011 Sb. rozh. tr., Garance
č. 17/2011 Sb. rozh. tr.
Insolventní dlužník mohl spáchat trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 tr. zák. dispozicemi jen s takovým svým majetkem, který byl použitelný k uspokojení pohledávky právě toho věřitele, jehož uspokojení tím bylo alespoň částečně zmařeno. To platí zejména v případě dispozic dlužníka s majetkem zatíženým zástavním právem třetí osoby.
Z hlediska subjektivní stránky bylo předpokladem trestní odpovědnosti za tento trestný čin úmyslné zavinění pachatele, který jako dlužník, jenž nebyl schopen plnit své splatné závazky, zcela nebo částečně zmařil uspokojení pohledávky některého z více svých věřitelů tím, že zvýhodnil jiného věřitele, ač si z okolností musel být vědom toho, že jeho jednání může mít takový následek, a buď ho chtěl způsobit, anebo alespoň pro případ, že jej způsobí, s tím byl srozuměn.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 5 Tdo 383/2010)
Nejvyšší soud k dovolání odviněného P. Ď. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 4 To 383/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 304/2007. Současně podle § 2651 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Hodoníně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Obviněný P. Ď. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21.5. 2009, sp. zn. 2 T 304/2007, uznán vinným trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že - zkráceně vyjádřeno -jako předseda představenstva obchodní společnosti O. m. d., a. s., která jako dlužník nebyla schopna plnit své splatné závazky vůči věřitelům podrobně vyjmenovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku, jejichž pohledávky dosáhly celkové výše 47 558 906,41 Kč, v úmyslu vyhnout se rovnoměrnému uspokojení pohledávek těchto věřitelů a zvýhodnit obchodní společnost D. B., s. r. o., v níž vystupoval jako společník a jednatel, uzavřel jménem obchodní společnosti O. m. d., a. s., jako prodávajícího kupní smlouvu s obchodní společností D. B., s. r. o., jako kupujícím. Předmětem uvedené kupní smlouvy byl přitom nemovitý majetek ve vlastnictví prodávajícího podrobně označený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně s kupní cenou v souhrnné výši 5 039 560 Kč, která zde byla uhrazena započtením pohledávky obchodní společnosti D. B., s. r. o., vůči obchodní společnosti O. m. d., a. s. Popsaným jednáním měl obviněný částečně zmařit uspokojení ostatních věřitelů a způsobit jim tak škodu ve výši 2 006 409 Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 256a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Postupem podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození, kteří jsou vyjmenováni ve výroku o náhradě škody, odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného podaném proti zmíněnému rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 4 To 383/2009, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný P. Ď. podal prostřednictvím svého obhájce proti citovanému…
