č. 17/1951 Sb. rozh. obč., Garance

Nezletilý žalobce se domáhal žalobou, aby žalovaný byl uznán jeho otcem.

Okresní soud v České Lípě žalobu zamítl. Soud zjistil, že se žalobce narodil 27. července 1949 a že k pohlavnímu styku mezi žalovaným a žalobcovou matkou došlo v době mezi 15. zářím a 26. zářím 1948. Podle zprávy o porodu se narodilo dítě poněkud přenošené. Porod byl totiž očekáván již 7. července 1949, došlo však k němu teprve 27. července 1949. Soud uvažoval takto: Podle § 47 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, se považuje za otce muž, který s matkou dítěte obcoval v době, od které neprošlo od narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů (t. zv. kritická doba). Vzhledem k narození dítěte 27. července 1949 by byla rozhodující doba od 30. září 1948 do 28. ledna 1949 jako doba kritická. Soud se domnívá, že vzhledem k jasnému ustanovení zákona nelze považovat za otce dítěte toho muže, který s matkou dítěte souložil mimo kritickou dobu, ježto doba 300 dnů od početí je nejzazší dobou, v níž podle životní zkušenosti i podle vědeckých poznatků lze zpravidla očekávat narození dítěte. Může se ovšem připustit, že dítě bylo poněkud přenošené. Přesto však vzhledem k zákonnému ustanovení soud žalobu zamítl, poněvadž zjistil, že k souloži mezi žalovaným a matkou žalobcovou docházelo jen mimo kritickou dobu.

Krajský soud vyhověl odvolání žalobcovu a zrušil rozsudek okresního soudu a uložil mu, aby dále jednal a znovu rozhodl.

Odvolání právem vytýká, že prvý soud posoudil věc nesprávně po stránce právní. Prvý soud se mylně domnívá, že žalovaný může být uznán za otce jen tehdy, bude-li prokázáno jeho obcování s matkou dítěte ve lhůtě uvedené v § 47 odst. 2 zákona o právu rodinném, a že nemůže uznat za otce toho, o kom bylo prokázáno, že obcoval s matkou dítěte jen mimo uvedenou dobu, t. j. mimo dobu, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní.

S tímto názorem nelze souhlasit. V § 47 odst. 2 zákona o právu rodinném je uvedena toliko domněnka, a to domněnka vyvratitelná. Třeba proto rozeznávat případy, v nichž taková domněnka je dána, od případů, kdy tomu tak není.

Je-li domněnka podle § 47 odst. 2 zákona o právu rodinném dána, musí být spolehlivě vyvrácena, nemá-li být rozhodnuto podle ní (§ 270 c. ř. s.). Ze zásady materiální pravdy (§43 zák. č. 319 1948 Sb., o zlidovění soudnictví) a zásady vyhledávací [§ 11 odst. 1 písm. b) a § 20 odst. 1 zák. č. 266,1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních] plyne povinnost soudu provádět všechny důkazy, které by přivodily rozhodnutí spravedlivé. Není-li prokázáno, že muž, pro jehož otcovství svědčí domněnka, nemůže být otcem, uzná soud jeho otcovství. Má proto tento muž důkazní povinnost, a je na něm. aby nabídl soudu důkazy vhodné k vyvrácení domněnky, že je otcem a pomáhal tak soudu zjistit pravdu.

V případě, o který jde, nenasvědčuje však domněnka tomu, že…