Input:

č. 166/1953 Sb. rozh. obč., Garance

č. 166/1953 Sb. rozh. obč.
K výkladu pojmu potřebnosti žadatele o sociální důchod s hlediska právního nároku žadatele na výživu vůči dětem.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 12. června 1953, Cz 190/53.)
Lidový soud v Pardubicích vyhověl opravnému prostředku navrhovatelky proti zamítavému výměru Státního úřadu důchodového zabezpečení a přiznal jí nárok na sociální důchod ve snížené částce 500 Kčs. Rozhodnutí odůvodnil tím, že z 6 dětí navrhovatelky pouze dcera J. je s to, to však pouze částečně, plněním své zákonné povinnosti přispět na výživu navrhovatelky, při čemž nutno přihlížet i k tomu, že navrhovatelka má zajištěný byt. Nemá vlastní majetek a její nutná obživa nemůže tedy být ani nárokem na úhradu osobních potřeb vůči dětem plně zabezpečena.
Krajský soud v Pardubicích vyhověl zčásti odpůrcovu odvolání a změnil rozsudek prvého soudu tak, že navrhovatelce přiznal sociální důchod jen ve výši 300 Kčs měsíčně. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dcera J. může ve větším rozsahu plnit svou vyživovací povinnost vůči matce, než má za to soud prvé stolice, a že i syn F. je s to ze svého příjmu částečně přispět k výživě navrhovatelky.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř. předsedou nejvyššího soudu, že rozsudky obou soudů byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Podle skutkového stavu zjištěného oběma soudy má navrhovatelka 6 dětí. Z nich dcera E. je odkázána na vdovský důchod 1400 Kčs měsíčně, dcera F. je provdána za důchodce a stará se o jedno nezletilé dítě, dcera A. je provdána za zemědělce, s nímž hospodaří na 4 ha půdy a jejich děti jsou už zaopatřeny, dcera M. je duševně chorá, zbavená svéprávnosti a pobírá důchod 700 Kčs měsíčně. Syn F., který je ženatý a pečuje o 2 své děti, je zaměstnán jako úředník s měsíčním platem 5.761 Kčs a dcera J. je vdaná, bezdětná, její manžel vydělává měsíčně 5.000 Kčs a ona sama měla dosud 4.183 Kčs měsíčně. Navrhovatelka postoupila v r. 1950 svým nezletilým vnukům, dětem syna F., svůj domek s 13 korci polí, v němž si zajistila doživotní bezplatný byt pro sebe a dceru M. I kdyby bylo možno na podkladě tohoto zjištěného stavu souhlasit s krajským soudem v tom, že dcery E., F., A. a M. nemohou podle svých hospodářských poměrů ničím přispívat na matčinu obživu, nelze přisvědčit jeho názoru o oprávněnosti právního nároku navrhovatelky na výživu vůči dceři J. a synu F., pokud krajský soud dospívá k závěru, že tyto děti mohou poskytnout návrh ovatelce jen část úhrady potřebné pro její nutnou výživu. Tento závěr krajského soudu neodpovídá správnému pochopení společenského poslání a účelu sociálního důchodu. Národní pojištění uskutečněné zákonem č. 99/1948 Sb., jakožto sociální pojištění poskytující zabezpečení pro případ sociálních škod a potřeb všem pracujícím vrstvám národa, zajistilo zřízením sociálního důchodu také ty přestárlé a potřebné osoby, které kapitalistická společnost ponechala bez jakéhokoliv životního zabezpečení a které dnes již nemohou pro stáří nebo invaliditu získat na podkladě své práce nárok na ostatní řádné důchodové dávky tohoto pojištění. Hmotné zabezpečení těchto osob hned na počátku naší výstavby socialismu a v takovém rozsahu, že jim byl přiznán přímo zákonný