č. 163/1953 Sb. rozh. obč., Garance

Matka nezletilého dítěte, jehož otec je nezvěstný, byla v r. 1950 soudním rozhodnutím zbavena rodičovské moci, protože soustavně zanedbávala výchovu dítěte a hrubě zneužívala své rodičovské moci. Dítě bylo svěřeno do kolektivní péče. V r. 1952 žádala matka, aby jí byla vrácena rodičovská moc a dítě svěřeno do její výchovy, poněvadž vede řádný život a stará se řádně o další 2 děti.

Lidový soud v Liberci návrh matky zamítl.

Krajský soud v Liberci stížnosti matky nevyhověl. Oba soudy vyslovily názor, že rozhodnutí o zbavení rodičovské moci je opatřením trvalým, které lze změnit jen za podmínek obnovy řízení. Podmínky obnovy však nejsou dány. Pro svěření dítěte do péče matky neshledal mimo to krajský soud důvodu, poněvadž dítě se v ústavu dosud nepolepšilo a narušuje svým chováním výchovu ostatních dětí.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 s. r. ř. předsedou nejvyššího soudu, že usneseními obou soudů byl porušen zákon, a to pokud jimi byl zamítnut návrh matky, aby jí byla vrácena rodičovská moc.

Podle § 61 odst. 2 zák. o právu rod. vadí-li výkonu rodičovské moci trvalá překážka, zneužívaj í-li rodiče své moci anebo zanedbávají-li hrubě povinnosti z ní plynoucí, zbaví soud rodiče rodičovské moci. Toto opatření je ovšem nejpříkřejším zásahem do poměrů rodičů k dětem a soud k němu sáhne, jen když zneužívání rodičovské moci a zanedbávání povinností dosáhlo značného stupně. Zbavení rodičovské moci bude tedy mít nepochybně oproti ponechání rodičovské moci v klidu (§61 odst. 1 téhož zákona) zpravidla charakter trvalý, tak jako svojí povahou jsou trvalé příčiny, pro které došlo ke zbavení rodičovské moci.

Přesto však není důvodu k domněnce, že tento nejpříkřejší zásah do výkonu rodičovské moci je změnitelný jen za podmínek obnovy řízení, jak za to mají oba…