Input:

R 160/1952; Garance

č. 160/1952 Sb. rozh. obč.
Zůstávají-li zaměstnání, třebas i u dvou nebo více zaměstnavatelů, ve svém součtu ojedinělými, neztrácejí povahu zaměstnání příležitostného a nepodléhají pojistné povinnosti [§ 11 písm. c) zákona o národním pojištění].
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 9. ledna 1952,12 Ok242/51).
Okresní národní pojišťovna rozhodla výměrem, že A, jako pradlena u B, podléhá povinnému pojištění.
Okresní soud civilní v Brně k opravnému prostředku B výměr okresní národní pojišťovny zrušil. Soud zjistil, že A pracovala u B jako pradlena od r. 1946 vždy asi 7krát do roka po každé jeden pracovní den. Jako mzdu dostávala peněžitou úplatu a celou stravu. Kromě toho byla A od května 1949 občas zaměstnána jako pradlena u C, a to asi 5krát do roka. Jinak zaměstnána nebyla. Soud považoval toto zaměstnání za příležitostné, které podle § 11 písm. c) zák. o nár. poj. nezakládá pojistnou povinnost.
Krajský soud nevyhověl stížnostem okresní národní pojišťovny a A.
Z odůvodnění:
Podle § 11 písm. c) zák. o nár. poj. jsou z povinného pojištění podle § 2 odst. 1 cit. zák. vyňaty osoby, které vykonávají práce nebo služby zakládající jinak povinné pojištění pouze příležitostné. Za příležitostné se pokládá nahodilé nebo ojedinělé zaměstnání, které netrvá u téhož zaměstnavatele déle než 7 dnů (t. j. za sebou jdoucích). Za příležitostné nelze však pokládat zaměstnání osob, které vykonávají práce střídavě