Input:

R 158/1952; Garance

č. 158/1952 Sb. rozh. obč.
Výklad pojmu „kalendářní rok prvního vstupu do pojištění“ (§ 71 odstavec 5 zákona o národním pojištění).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. září 1952, Cz 495/52.)
Ústřední národní pojišťovna přiznala navrhovatelce jako odškodnění za pracovní úraz, který utrpěla 5. prosince 1950, úrazový důchod ve výši 40% průměrného ročního výdělku, vypočítaného částkou 18.700 Kčs. Při výpočtu výdělku postupoval nositel pojištění tak, že počítal výdělek navrhovatelky od 1. ledna 1946 a také za celý rok 1947, i když navrhovatelka po tyto dva roky nebyla zaměstnána způsobem podléhajícím povinnému pojištění a nebyla pojištěna. V roce 1948 vypočetl jí nositel pojištění skutečný výdělek částkou 10.089.80 Kčs, v roce 1949 částkou 33.910 Kčs v roce 1950 jí dobrovolně na výdělku započetl částku 43.708 Kčs, ačkoli tento rok, v němž se přihodil úraz, nepřichází podle zákona při výpočtu průměrného výdělku v úvahu. Součet těchto skutečných příjmů dělil pak nositel pojištění pěti, t. j. počtem let, která uplynula od 1. ledna 1946. odečetl 107 dní náhradní doby (§ 71 odst. 5 zák. o nár. poj.) a došel tak k částce 18.700 Kčs průměrného ročního výdělku.
Navrhovatelka se domáhala v opravném prostředku proti výměru ÚNP zvýšení procenta ztráty výdělečné schopnosti a zvýšení průměrného ročního výdělku, který prý činí 43.000 Kčs.
Okresní soud civilní v Brně na základě znaleckého posudku rozhodl, že ztráta výdělečné schopnosti navrhovatelčiny je o pět procent větší, návrhu na zvýšení průměrného ročního výdělku však nevyhověl a stanovil jej rovněž částkou 18.700 Kčs.
Krajský soud v Brně k odvolání navrhovatelky, která napadla rozsudek jen pokud v něm prvý soud setrval na průměrném výdělku 18.700 Kčs. rozsudek prvního soudu v této části změnil a 45% úrazový důchod vypočetl z průměrného ročního výdělku 33.910 Kčs. K této částce dospěl krajský soud tak. že nehleděl k roku 1948, poněvadž ho považuje za rok prvního vstupu navrhovatelky do pojištění. K roku 1950 rovněž nepřihlédl, protože tento rok je datem pojistného případu. V důsledku toho zbyl jako základ pro výpočet jen roční výdělek navrhovatelky v roce 1949, který činil 33.910 Kčs.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem podle § 210 o. s.