č. 144/1949 Sb. rozh. obč., Garance
č. 144/1949 Sb. rozh. obč.
Z toho, že prodávající před uzavřením trhové smlouvy dal kupujícímu najevo, že prodávaná věc není jeho, nýbrž nejmenované třetí osoby, ještě neplyne, že prodávající jednal jménem a v plné moci této třetí osoby (§§ 1008, 1017 obč. zák.).
Vmísí-li se prodávající bezdůvodně mezi výrobce a spotřebitele, jen aby nabyl bezpracného zisku anebo kryl nedovolené jednání, je třeba při výkladu smlouvy přihlédnout zejména i k této okolnosti, nasvědčující spíše ujednání smlouvy vlastním jménem, než v plné moci vlastníka věci (§§ 863, 914, 915 obč. zák.).
(Rozhodnutí krajského soudu v Českých Budějovicích z 17. června 1949, Co IV 71/49.)
Žalobce koupil od žalované dámský kožich za 12.500 Kčs. Při jednání o prodej řekla žalovaná žalobci, že má kožich od jiné osoby, ale že ji nemůže jmenovat a nemůže také vystavit doklad o prodeji. Před podáním žaloby sdělila však žalobci, že kožich prodala jako zmocněnkyně kožešníka A. Žalobce se domáhá na žalované vrácení kupní ceny proto, že kožich, který mu prodala, je velmi starý, zhotovený ze spálených kožek, tudíž bezcenný a k nepotřebě. Tento nárok uplatňuje žalobce proti žalované proto, že při koupi nebylo mu sděleno jméno vlastníka kožichu.
Okresní soud v Písku zamítl žalobu o zrušení kupní smlouvy (§ 932 obč. zák.) proto, že žalovaná není v právním poměru se žalobcem. Podle § 1017 obč. zák. by vzniklo žalobci právo proti žalované pouze tehdy, kdyby tato jednala podle tajné plné moci. Jde o to, šlo-li o tajnou či zjevnou plnou moc v tomto případě, kdy stranám bylo jasno, že žalovaná jedná jako zmocněnec třetí osoby, jejíž jméno odepřela žalobci sdělit, což však žalobce neodradilo od uzavření smlouvy. Soud je toho názoru, že žalovaná jednala ve zjevné plné moci, neboť žalobce věděl, že má co činit s plnomocníkem.
Krajský soud vyhověl odvolání žalobce, zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, aby po doplnění řízení znovu rozhodl.
Z důvodů:
Názor prvého soudu, že žalovaná jednala ve zjevné plné moci a žalobce věděl o tom, že má co činit s plnomocníkem, nemá opory ani ve skutkových přednesech stran, ani ve výsledcích provedených důkazů. Podle nenapadeného zjištění prvého soudu upozornila žalovaná při jednání o prodej kožichu žalobce, že kožich není její a že jej smí vydat jen proti hotovému zaplacení. Jinak je mezi stranami nesporno, že žalovaná před ujednáním smlouvy neřekla žalobci jméno osoby, od níž kožich měla, žalovaná tvrdila, že jméno kožešníka, jemuž prý kožich vlastnicky náležel, žalobci neřekla proto, že nechtěla, aby kožešník měl z tohoto prodeje nějaké nepříjemnosti, protože není již oprávněn provozovat živnost. Uvedla, že se dozvěděla, že kožešník má na prodej kožich a proto jej přinesla domu a prohlásila žalobci, když si kožich chtěl vzít, že jej smí vydat jen proti zaplacení celé trhové ceny 12.500 Kčs. Tvrdí, že tedy žalobce musel seznat, třebaže nejmenovala výslovně osobu, od níž kožich má, že ona jedná…
