č. 141/1952 Sb. rozh. obč., Garance
č. 141/1952 Sb. rozh. obč.
Je-li některý z rodičů s to řádně vychovávat dítě, které dal dříve do výchovy cizím lidem jen proto, že ho k tomu okolnosti přinutily, nelze mu odpírat vydání dítěte.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 27. června 1952, Cz 235/52.)
Navrhovatelka porodila v r. 1950 dítě. Protože byla v té době bez prostředků a nemohla se o dítě starat sama, předala je na doporučení sociální pracovnice ONV do výchovy a výživy bezdětným manželům, kteří žádali o svěření dítěte, které by mohli později osvojit. Když se v březnu 1951 matka dítěte vdala, podala u soudu návrh, aby jí její nezletilé dítě bylo svěřeno do výživy a výchovy. Tento návrh odůvodňovala i tím, že pro manželovu nemoc nemohou mít další děti.
Okresní soud v Moravské Třebové matčin návrh zamítl a ponechal dítě ve výživě a výchově manželů, jimž bylo svěřeno. Rozhodnutí odůvodnil tím, že manželé, kteří dítě vychovávají, mají je rádi, dobře o ně pečují, kdežto matka nezaručuje dobrou péči a výchovu dítěte.
Krajský soud v Brně nevyhověl stížnosti matky. Podle jeho názoru není důvodu, aby dítě měnilo prostředí, v němž je o ně dobře postaráno a bude prý nutno ještě vyčkat nějakou dobu, aby matka prokázala, že se chce opravdu o dítě řádně starat. Za závažnou okolnost považoval krajský soud, že matka krátce po narození dítěte dala je do výchovy cizím lidem a dala tak najevo, že o ně nemá zájem.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem podle § 210 o. s. ř., že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Stěžejní zásadou druhé hlavy zákona o rodinném právu, upravující vztahy mezi rodiči a dětmi, je, že rodiče jsou povinni pečovat o tělesný a duševní rozvoj dětí, zejména o jejich výživu a výchovu tak, aby byly náležitě připraveny přispívat svou prací podle svých schopností a náklonností k prospěchu společnosti (§35 zákona o právu rodinném).
V § 53 zákona o právu rodinném je pak upravena rodičovská moc, která obsahuje zejména práva a povinnosti rodičů řídit jednání dětí, zastupovat je a spravovat jejich majetek tak, jak to vyžaduje zájem dětí a prospěch společnosti. Z toho plyne požadavek, aby děti byly pokud možno v přímé osobní péči rodičů, neboť ti mohou tak svoji rodičovskou moc vykonávat nejlépe a nejúplněji. Jen tehdy, kdyby rodiče své povinnosti plynoucí z rodičovské moci neplnili a došlo tak k ohrožení zájmů dětí nebo prospěchu společnosti, může soud podle § 60 zák. o právu rodinném učinit opatření…
