č. 141/1951 Sb. rozh. obč.
Podmínkou nároku na denní nemocenské je neschopnost k práci v dosavadním zaměstnání. Proto není důvod k rozlišování mezi úplnou nebo částečnou neschopností k práci, ani mezi neschopností k těžší nebo lehčí práci.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 1. listopadu 1950, Cz I 58/50.)
Nejvyšší soud uznal k stížnosti generálního prokurátora pro zachování zákona podle § 55 zák. č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, že rozsudky okresního soudu v Novém Jičíně i krajského soudu v Ostravě byl porušen zákon.
Důvody:
Výměrem Okresní národní pojišťovny v Novém Jičíně z 5. dubna 1949, č. j. N 603/III/49, byla žalobci dnem 1. dubna 1949 zastavena další výplata nemocenského proto, že byl uznán schopným práce při revisní prohlídce 26. března 1949. Žalobou podanou proti tomuto výměru se žalobce domáhal jednak přiznání a výplaty nemocenského za dobu od 7. března do 14. března 1949, jakož i za dobu od 1. dubna 1949 nadále po dobu pracovní neschopnosti. Okresní soud v Novém Jičíně zamítl tuto žalobu rozsudkem ze 6. října 1949, č. j. Cp 12/49-11. V důvodech uvedl, že má zjištěno, že žalobce byl schopen práce již prvého dubna 1949.
Krajský soud v Ostravě nevyhověl žalobcovu odvolání. Správně zjistil, že žalobce byl podle znaleckého posudku schopen toliko lehčí práce. Po právní stránce však nesprávně vykládal ustanovení § 36 zákona o národním pojištění, a to tak, že i schopnost k lehčí práci je dostatečným důvodem k odnětí nemocenského, že nemusí jít výlučně o schopnost k výkonu dosavadního zaměstnání. Tento výklad vyvozoval z ustanovení § 32 ústavy, podle něhož je každý občan povinen pracovat podle svých schopností; dále z ustanovení § 171 odst. 2 ústavy, aniž rozvedl myšlenkový postup navazující na toto ustanovení.
Při neschopnosti k práci pro nemoc přiznává zákon o národním pojištění pojištěncům nárok na nemocenské. Zde jde o dávku dočasnou, která se poskytuje nejdéle po dobu 365 dnů. Jde-li o trvalý zdravotní stav, který způsobuje určitou ztrátu výdělečné schopnosti, upravuje tento zákon jinak podmínky nároku na odškodnění za pracovní úrazy, kde mluví (§§ 80 a 82) o ztrátě výdělečné schopnosti bez vztahu k určitému povolání, jinak upravuje nárok na invalidní důchod, kde ztrátu nebo pokles výdělku uvádí ve vztahu k výdělečné schopnosti v dosavadních povoláních nebo v jiné výdělečné činnosti nebo v jiném zaměstnání, které by byly přiměřené…
