č. 14/1952 Sb. rozh. tr., Garance

Obvinený hudebník z povolaní přišel v podnapilém stavu na zastávku ČSD v poslední chvíli před odjezdem osobního vlaku a chtěl naskočit do rozjetého vlaku. V tom mu bylo zabráněno zaměstnancem ČSD, který na zastávce konal službu. Obviněný se tím tak rozčilil, že ze zlosti uhodil zakročujícího zaměstnance ČSD pěstí do obličeje, až mu z nosu tekla krev.

Okresní soud v Kroměříži zprostil obviněného žaloby pro trestný čin násilí na veřejném činiteli podie § 177 odst. 1 písm. b) tr. zák. Tento zprošťující výrok odůvodnil okresní soud úvahou, že poškozený „konal na zastávce pouze službu jako zřízenec, není proto řídícím nebo rozhodujícím zaměstnancem národního podniku“. Zaměstnance ČSD takového druhu nelze proto podle názoru soudu pokládat za veřejného činitele, přesto že poškozený na zastávce byl jediným zaměstnancem. Z tohoto důvodu nešlo v souzené věci o trestný čin násilí na veřejném činiteli, ale jen o správní přestupek.

Krajský soud vyhověl odvolání okresního prokurátora a uznal obviněného vinným trestným činem násilí na veřejném činiteli podle § 177 odst. 1 písm. b) tr. zák. spáchaným tím, že vylíčeným způsobem užil násilí proti veřejnému činiteli pro výkon jeho pravomoci.

Okresní soud pochybil v prvé řadě již tím, že otázku veřejného činitele zkoumal jen podle ustanovení § 75 odst. 10 písm. c) tr. zák. a nedbal celého znění § 75 odst. 10 tr. zák. Podle tohoto ustanovení je veřejným činitelem ten, kdo obstarává veřejné věci, byv k tomu povolán. Tato základní podmínka musí být splněna, aby se vůbec mohla uplatnit ustanovení trestního zákona týkající se veřejných činitelů, že jádro otázky spočívá skutečně v tomto ustanovení, je vidět i z toho, že trestní zákon v § 75 odst. 10 dále jen příkladmo („zejména“) uvádí některé případy, kde někdo je veřejným činitelem, jestliže a pokud u něho je splněna ona základní podmínka („za / těchto podmínek je veřejným činitelem zejména ....“).

Z toho plyne, že okresní soud měl zkoumat, zda a pokud poškozený tím, že zabraňoval podnapilému obviněnému naskakovat do rozjetého vlaku, obstarával veřejné věci, byv k tomu povolán, neměl se však spokojit s tím, že jeden z příkladů v zákoně uvedených nedopadá na řešený případ, a bez dalšího zkoumání vynést osvobozující rozsudek. Okresní soud má ovšem pravdu, že poškozený, který na malé zastávce vykonával jako jediný zaměstnanec jen podřadnější práce, není ani řídícím, ani rozhodujícím zaměstnancem národního podniku. Avšak rozhodné tu je – jak bylo uvedeno – jedině to, zda v daném případě poškozený obstarávat veřejné věci byv k tomu povolán. Jestliže…