R 14/1951 (tr.); Garance

Obviněný napadl poškozenou v hádce, uchopil ji pod krkem a způsobil jí přitom lehké oděrky na krku, po nichž měla poškozená bolesti.

Okresní soud v Hradci Králové zprostil obviněného před 1. srpnem 1950 žaloby pro přestupek podle § 411 tr. zák. 1852 mimo jiné též proto, že podle jeho názoru poranění nebylo takové intensity, jakou požadovala skutková podstata tohoto přestupku. Okresní prokurátor podal odvolání.

Krajský soud zastavil trestní stíhání podle § 320 odst. 1 tr. ř. a nařídil postoupení spisu okresnímu národnímu výboru k dalšímu řízení podle trestního zákona správního, č. 88/1950 Sb.

Odvolací soud nesouhlasí s názorem soudu první stolice, že zjištěné poranění není takového rázu, jaký vyžaduje skutková podstata přestupku podle § 411 tr. zák. 1852. K naplnění této skutkové podstaty po objektivní stránce stačilo, jestliže úmyslné poškození na těle zanechalo po sobě alespoň viditelné známky a následky. To se stalo v souzené věci. Před 1. srpnem 1950 se měl skutek obviněného posuzovat jako přestupek úmyslného lehkého poškození na těle podle § 411 tr. zák. 1852.

Protože ale v době rozhodování odvolacího soudu již platí nový trestní zákon č. 86/1950 Sb., jest nutné s hlediska § 12 odst. 1 tohoto zákona zkoumat, zda je pro obviněného příznivější, aby trestnost činu byla posuzována podle tohoto pozdějšího zákona.

Použití nového trestního zákona je pro obviněného příznivější. Podle něho nejde v souzené věci již o soudně trestný čin a trestní stíhání nutno proto podle § 320 odst. 1 tr. ř. zastavit. To plyne z těchto úvah:

K potrestání podle § 219 odst. 1 nového trestního zákona se vyžaduje, aby – kromě splnění všeobecné podmínky, kterou jest jednání nebezpečné pro společnost – pachatel způsobil úmyslné ublížení na zdraví. Nyní jde o to, jsou-li i pouhé viditelné známky a následky, které v…