Input:

R 139/1952; Garance

č. 139/1952 Sb. rozh. obč.
Účastníci řízení o rozvod mohou až do skončení odvolacího jednání změnit za podmínek § 183 odst. 2 o. s. ř. své návrhy v otázce viny na rozvodu, učiněné před soudem prvé stolice, nebo odvolat žádost, aby od výroku o vině bylo upuštěno.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 17. července 1952, Cz 365 52.)
V řízení o rozvod prohlásili při ústním jednání oba účastníci, že žádají, aby bylo upuštěno od výroku o vině.
Okresní soud civilní v Praze manželství po provedeném řízení rozvedl a vyslovil v rozsudku, že se od výroku o vině upouští.
Odpůrkyně podala proti rozsudku odvolání, v němž uváděla, že žádost o upuštění od výroku o vině béře zpět, poněvadž zjistila nové skutečnosti, které jí dříve nebyly známy a protože žádost o upuštění od výroku o vině učinila jen z neznalosti práva. V odvolání navrhla, aby rozsudek soudu prvé stolice byl zrušen a věc vrácena prvému soudu k doplnění, po případě aby byl změněn tak, že se manželství rozvádí z viny navrhovatele.
Krajský soud v Praze odvolání odpůrkyně odmítl. Své usnesení odůvodnil tím, že soud vyhověl souhlasnému návrhu účastníků a že se tedy odpůrkyně nemůže cítit dotčena rozhodnutím soudu, protože dosáhla toho, co žádala. Není tedy oprávněna napadat výrok, jehož se sama domáhala. Odvolání se podle názoru krajského soudu týká jen důvodů rozsudku a je proto podle § 171 odst. 1 věta druhá o. s. ř. nepřípustné.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem podle § 210 o. s. ř., že usnesením krajského soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Paragraf 31 odst. 1 zákona o právu rodinném ukládá soudu, aby v rozhodnutí, jímž se manželství rozvádí, vyslovil, zda-li manželé nebo některý z nich je rozvodem vinen. Podle tohoto ustanovení je tedy otázka viny na rozvodu nedělitelnou součástí rozhodnutí, jímž se manželství rozvádí a týká se věcí samé. Od