č. 135/1950 Sb. rozh. obč., Garance

Žalobce podal v roce 1947 proti své manželce žalobu o rozluku manželství, v níž tvrdil, že žalovaná zanedbávala domácnost, nadávala a vyhrožovala mu. Krajský soud v Jičíně rozsudkem z téhož roku žalobu zamítl.

V roce 1949 podal žalobce žalobu novou a v ní vedle okolností uplatňovaných již v předešlém sporu tvrdil, že se jeho manželka dopouští nevěry.

Okresní soud v Trutnově zamítl rozsudkem z 19. října 1949 i tuto žalobu, protože nevěra žalované manželky nebyla prokázána. O ostatních v žalobě tvrzených skutečnostech uvedl, že již bylo o nich pravomocně rozhodnuto rozsudkem krajského soudu v Jičíně.

Krajský soud vyhověl usnesením ze 4. ledna 1950 odvolání žalobcovu, zrušil rozsudek prvého soudu a vrátil mu věc, aby řízení doplnil a znovu o žalobě rozhodl jako o žalobě o rozvod podle zák. č. 265/1949 Sb.

Odvolací soud projednával věc znovu podle § 47 zák. č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví. Poněvadž jde o spor o rozluku manželství neskončený pravomocně do dne účinnosti zákona č. 265/1949 Sb. a 266/1949 Sb., pokračoval podle § 29 zák. č. 266/1949 Sb. v řízení tak, jako by šlo o žalobu o rozvod podle zákona o právu rodinném. Musil proto posuzovat věc podle ustanovení §§ 30 a násl. zákona č. 265/1949 Sb. a nikoli podle § 13 zák. č. 320/1919 Sb.

Manželství lze podle § 30 zákona o právu rodinném zrušit rozvodem, nastal-li z důležitých důvodů mezi manžely hluboký a trvalý rozvrat; o rozvod nemůže žádat manžel, který rozvrat výlučně zavinil, ledaže druhý manžel projeví s rozvodem souhlas. Jsou tedy podmínky rozvodu podle zákona o právu rodinném podstatně jiné, než podmínky rozluky podle § 13 zákona č. 320/1919 Sb., a zejména rozvrat podle § 13 písm. h) tohoto…