č. 131/1950 Sb. rozh. tr., Garance
č. 131/1950 Sb. rozh. tr.
Rozhoduje-li odvolací soud o odvolání po ústním líčení, může hodnotit důkazní materiál, který je ve spisech založen, jen pokud byl při ústním líčení předveden.
I odvolací soud může se spokojit s přečtením zápisu o svědecké výpovědi jen za podmínek § 252 tr. ř.
Je porušením zásady ústnosti a bezprostřednosti, dospívá-li odvolací soud bez opakování nebo doplnění důkazů k odchylnému přesvědčení o skutkových okolnostech.
Přechovávání zásob, jež nebyly majitelem utvořeny pro krytí vlastní potřeby, nýbrž k účelům spekulačním, spadá pod trestní sankci zákona č. 15/1947 Sb., o potírání černého obchodu, i když zboží bylo třebas neobchodníkem opatřeno před účinností tohoto zákona.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. prosince 1949, Tz I 24/49.)
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou uznal obžalovaného A, který byl obchodníkem textilním zbožím, a obžalovaného B, jeho zetě, který byl advokátem, vinnými, že do 13. prosince 1948 zatajovali a hromadili textilie, a to prvý v hodnotě 31.081 bodů, druhý v hodnotě 18.023 bodů, a že i obžalovaný B zboží nabyl v době po 24. únoru 1947, tedy za účinnosti zákona č. 15/1947 Sb. a proti předpisům o vázaném hospodářství. K tomuto závěru dospěl nálézací soud na podkladě skutečností potvrzených svědky, že zboží bylo ukryto v bednách na půdě, pod postelí a na místech, kde se taková zboží obyčejně neuskladňuje. Okresní soud hodnotil přitom i odchylné výpovědi blízkých příbuzných obou obžalovaných, kteří udali, že obžalovaný B dostal tyto textilie od svého tchána, obžalovaného A, jako věno nebo jako dar pro manželku a pro sebe a že některé látky před účinností zákona o černém obchodu od obžalovaného A koupil; okresní soud však těmto výpovědím neuvěřil a uvedl pro to důvody. Uznal pak obžalovaného A vinným zločinení černého obchodu podle § 4 odst. 2 zák. č. 15/1947 Sb. a obžalovaného B přečinem podle § 4 odst. 1 tohoto zákona.
Krajský soud v Hradci Králové vyhověl odvolání obžalovaného B a zprostil ho obžaloby. Odůvodnil zprošťující výrok tím, že jednak není důkazů o tom, že jednání obžalovaného B bylo spácháno v době mimořádných poměrů, t. j. v době stanovené v § 9 zák. č. 15/1947 Sb., jednak tím, že žádný ze svědků nevyvrátil obhajobu tohoto obžalovaného podporovanou výpovědmi tří svědků, že obžalovaný nabyl těchto textilií již dávno před účinností zákona o černém obchodu, a že tu není závažných důvodů pro nepřiznání víry těmto svědkům obhajoby, protože skutečnost, že jde o blízké příbuzné nebo o zaměstnance, nemůže být dostatečným důvodem k pochybnostem o hodnověrnosti a pravdomluvnosti svědků, jejichž hodnověrnost nebyla ničím jiným otřesena. Dále uvádí odvolací soud, že z množství nalezeného zboží a ze způsobu jeho uskladnění nelze usuzovat na vinu obžalovaného, a dodává, že množství zboží, které u něho bylo nalezeno, není ostatně nadměrné se zřetelem na rok 1938.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro zachování zákona, podané generálním prokurátorem do tohoto zprošťujícího výroku, zrušil rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu a přikázal krajskému soudu, aby o odvolání obžalovaného B znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Znění § 101 odst. 1 zák. č. 319/1948 Sb. neposkytuje odvolacímu soudu oprávnění,…
