č. 125/1998 Sb., Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.
ZÁKON
ze dne 13. května 1998,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. § 1 včetně nadpisu zní:
㤠1
Účel zákona
(1)
Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí (dále jen „náhrady”)
a)
zaměstnancům v pracovním poměru,
b)
členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství,
c)
zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto,
d)
fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon (§ 16),(dále jen „zaměstnanec”).
(2)
Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům při výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti na území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které je jejich pravidelným pracovištěm (§ 2 odst. 3).”.
2. V § 2 odst. 1 se na konci připojuje věta, která včetně poznámky č. 1) zní: „Doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění1se nepovažuje za pracovní cestu.
1)
Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č. 42/1980 Sb.”.
„(1)
Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné, které činí
a)
53 Kč až 64 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b)
81 Kč až 97 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
c)
127 Kč až 152 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.”.
3. V § 2 odst. 2 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky” nahrazují slovy „České republiky”.
4. V § 2 odst. 3 se slovo „bydliště” nahrazuje slovem „pobytu” a na konci se připojuje tato věta: „Pokud má zaměstnanec na základě dohody o provedení práce provést pracovní úkol v místě mimo obec pobytu, může s ním zaměstnavatel v této dohodě sjednat, že mu poskytne i při cestě z obce pobytu do místa výkonu práce a zpět náhrady jako při pracovní cestě.”.
5. V § 2 odst. 4 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky” nahrazují slovy „České republiky”.
6. V § 4 písm. c) se za slovo „stravné” doplňují slova „za podmínek dále stanovených”.
7. § 5 odst. 1 zní:
8. V § 5 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu v rámci rozpětí stanoveného v odstavci 1. Tuto výši může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. Zaměstnanci přísluší stravné nejméně ve výši dolní hranice stanovené sazby stravného podle délky trvání pracovní cesty.”.
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.
9. V § 5 odst. 3 se slova „23 Kčs” nahrazují slovy „53 Kč”.
10. V § 5 odst. 5 se na konci věty nahrazuje tečka čárkou a připojují se slova „a to nejméně o 20 % a nejvýše…
