Input:

R 125/1954; Garance

č. 125/1954 Sb. rozh. obč.
Platebním rozkazem nelze vyřídit žalobu, v níž není jasně uveden skutkový podklad zažalovaného nároku jak co do vzniku pohledávky, tak i co do její splatnosti, výše úroků, doby, od které se úroky požadují a vůbec co do všech složek, z nichž se žalobou uplatňovaný nárok vyvozuje.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. června 1954, Cz 213/54.)
Lidový soud civilní v Praze uložil platebním rozkazem žalovanému, aby zaplatil žalobci 2556 Kčs s 2V2 % úroky od 1. listopadu 1953 a náklady řízení. Platební rozkaz vydal soud podle žaloby, v níž bylo tvrzeno, že žalovaný dluží žalobci zažalovanou částku z titulu nedoplatku na první stálou zálohu, byl několikrát upomínán, ale upomínky zůstaly bez povšimnutí.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že platebním rozkazem lidového soudu byl porušen zákon, platební rozkaz zrušil a vrátil věc lidovému soudu, aby o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Z odůvodnění:
Každé podání, tedy i rozkazní žaloba, musí mít podle § 43 o. s. ř. určité náležitosti. Jednou z nich je podle § 43 odst. 1 písm. c) o. s. ř. stručné a pravdivé vylíčení skutečností a označení důkazů, kterých se navrhovatel dovolává. Nemá-li podání tyto náležitosti, je povinností soudu, aby se pokusil odstranit tuto vadu podle § 45 o. s. ř. a teprv pak může rozhodnout o návrhu obsaženém v podání. V tom znění, jak byla žaloba podána, nevyhovuje ustanovení § 43 o. s. ř. Její obsah nemůže být dostatečným podkladem pro rozhodnutí. Žalobce se domáhá nedoplatku „na první stálou zálohu“, užívá tedy pojmu, který