Input:

č. 122/1956 Sb. rozh. obč., Garance

č. 122/1956 Sb. rozh. obč.
Pohrůžka kádrovým posudkem, který by obsahoval skreslené a nepodložené nepříznivé charakteristiky, je bezprávnou výhrůžkou vzbuzující důvodnou bázeň o uplatnení v budoucím zaměstnání.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 5. července 1956, Cz 310/56.)
Žalovaný, který je vyučeným příručím v obchode železem, byl prodavačem a od 3. května 1954 vedoucím žalobcovy prodejny. Žalovaný se bránil převzetí prodejny, poukazoval na manko a nepořádky v prodejně a prohlašoval, že na vedení této prodejny nestačí. Když byl přesvědčován o nutnosti nastoupit místo vedoucího prodejny, žádal i za zrušení pracovního poměru, ale zástupci podniku mu při tom řekli, že v takovém případě mu dají nepříznivý kádrový posudek, kde uvedou, že se vyhýbá odpovědnosti.
Podle zápisu z 11. května 1954 převzal žalovaný hmotnou odpovědnost pod podmínkou, že bude na prodejně jen do 30. června 1954, a s podotknutím, že je obeznámen s administrativními pracemi jen částečně. Žádal proto u ředitelství podniku výpomoc v administrativě. Žalovaný přesto byl ponechán jako vedoucí prodejny i po 30. červnu 1954 a inventura byla provedena až ke 30. září 1954. Na základě této inventury bylo podle zápisu z 26. října 1954 zjištěno manko 2162,65 Kčs, které bylo po uznání dodatečného dobropisu sníženo na 1899,10 Kčs. Během řízení snížil žalobce žalobu na 1193,88 Kčs.
Lidový soud v Karviné vyhověl částečně omezené žalobě a přisoudil žalobci pouze 396,60 Kčs s příst, kdežto co do zbytku žalobu zamítl. K otázce platnosti smlouvy o převzetí hmotné odpovědnosti uvedl lidový soud, že jeho zjištění o výhrůžce se nekryje s tvrzením žalovaného a že zjištěné donucování, resp. přesvědčování žalovaného, aby převzal funkci vedoucího, nenabylo takového rozsahu a síly, aby bylo možno říci, že šlo o bezprávnou výhrůžku vzbuzující důvodnou bázeň. Dále uvedl lidový soud, že v dnešní společnosti má každý občan ústavou zaručené právo na práci a že je ilusorní, že by žalovaný nedostal práci v Ostravském kraji, kde je nedostatek pracovních sil. Přesto lidový soud uznal na odpovědnost žalovaného jen do jedné třetiny manka. Poukázal na spoluzavinění žalobce podle § 348 obč. zák., které spatřuje zejména v tom, že žalovaný nechtěl převzít funkci vedoucího, že se tomu delší dobu bránil s poukazem na nedostatek odborných znalostí a na to, že na vedení prodejny nestačí, dále že žalovaný neměl zkoušky na vedoucího a že žalobci bylo známo, že administrativní práce žalovaný plně neovládá, ale že přesto žalobce dělal v prodejně žalovaného inventuru až po 5 měsících, a konečně že žalobce nesplnil ujednání, že žalovaný bude vedoucím jenom dva