č. 122/1951 Sb. rozh. obč.
Nepřihlížela-li Ústřední národní pojišťovna při posuzování nároku na jednorázové úrazové odškodné k dřívějšímu úrazu, má tak učinit soud. V tom případě nemůže Ústřední národní pojišťovna vytýkat, že jí byla soudem odňata možnost, aby nejprve sama rozhodla o nároku na odškodnění za dřívější úraz.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 19. ledna 1951, Cpo VI 362/50.)
Navrhovatel napadl výměr Ústřední národní pojišťovny, kterým rozhodla o následcích úrazu ze 17. února 1948 tak, že za dobu od 15. března 1948 do 14. března 1949 přiznala 20% úrazový důchod a za dobu po 14. březnu 1949 zamítla nárok na jednorázové úrazové odškodné podle §§ 80, 81 a 83 zákona o národním pojištění, neboť ztráta výdělečné schopnosti po 14. březnu 1949 nedosahuje 10%. Nepřihlédla k dřívějšímu úrazu z 30. srpna 1947, který jí byl hlášen 10. června 1948 a o jehož odškodnění dosud nerozhodla.
Krajský soud v Praze zjistil, že ztráta výdělečné schopnosti činí 121/2% a přiznal navrhovateli jednorázové úrazové odškodné. Přihlédl k oběma úrazům z 30. srpna 1947 a ze 17. února 1948.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání Ústřední národní…
