č. 122/1950 Sb. rozh. tr., Garance
č. 122/1950 Sb. rozh. tr.
Má-li být pachatelův čin posuzován za účinnosti zákona č. 231/1948 Sb. ve smyslu zásady stanovené v čl. IX uvozovacího zákona k trestnímu zákonu podle § 2 zák. č. 50/1923 Sb., nutno šetřit i ustanovení § 28 odst. 2 dřívějšího zákona, které zakazuje při odsouzení pro tento zločin snížit dočasný trest na svobodě pod dolní hranici trestní sazby nebo zaměnit jeho způsob za mírnější.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. prosince 1949, Tz 125/49.)
Okresní soud v Kojetíně uznal obžalovaného vinným jednak zločinem přípravy úkladů o republiku podle § 2 zák. č. 50/1923 Sb., jednak přečinem šíření nepravdivých zpráv podle § 18 č. 2, 3 téhož zákona a vyměřil mu podle § 2 tohoto zákona za použití §§ 35, 55 tr. zák. trest těžkého žaláře v trvání osmi měsíců, zostřeného a doplněného jedním tvrdým ložem měsíčně, a to nepodmíněně.
Krajský soud v Olomouci zamítl odvolání veřejného žalobce pro výrok o trestu.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro zachování zákona podané generálním prokurátorem, zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a rozsudek krajského soudu, pokud jím bylo zamítnuto odvolání veřejného žalobce z výroku o výši trestu, a vyměřil obžalovanému trest v mezích zákonné trestní sazby uvedené v § 2 zák. č. 50/1923 Sb.
Z důvodů:
Na zločin spolčení k úkladům o republiku stanoví se v § 2 zák. č. 50/1923 Sb. trest těžkého žaláře od jednoho do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících od pěti do deseti let. Snížit při odsouzení pro tento zločin dočasný trest na svobodě pod dolejší hranici trestní sazby nebo zaměnit jeho způsob za mírnější je podle výslovného ustanovení § 28 odst. 2 zák. č. 50/1923 Sb. vyloučeno. Tohoto ustanovení nedbaly okresní a krajský soud, jestliže okresní soud vyměřil trest pouhými osmi měsíci těžkého žaláře a jestliže krajský soud zamítl odvolání veřejného žalobce z nízké výměry tohoto trestu.
V době, kdy okresní a krajský soud o věci rozhodovaly, byl ovšem už zákon č. 50/1923 Sb. zrušen a nahrazen zákonem na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb. Ve smyslu zásady čl. IX. úvoz. zák. k trestnímu zákonu bylo tedy na místě posuzovat čin obžalovaného spáchaný ještě za platnosti zákona č. 50/1923 Sb. podle tohoto zákona a uložit trest ve výši vyplývající ze sazby § 2 zák. č. 50/1923 Sb. ve spojení s ustanovením § 28 odst. 2 tohoto zákona jen tehdy, bylo-li toto posuzování pro obžalovaného v konkrétním případě příznivější, než kdyby bylo na skutek použito nového zákona č. 231/1948 Sb. Výměrou trestu na svobodě ve výši shora uvedené byl tedy porušen zákon jen za předpokladu, že nebylo lze trest v této výši uložit ani při použití předpisů zákona č. 231/1948 Sb.
Nový zákon č. 231/1948 Sb. neobsahuje nehledíme-li ke zvláštním případům ustanoveným v § 46 uved. zák., o něž však v souzené věci nejde předpisu, který by zakazoval po způsobu § 28 odst. 2 zák. č. 50/1923 Sb. snižovat použitím mimořádného práva zmírňovacího a zaměňovacího dočasné tresty na svobodě pod dolní hranici sážby stanovené v zákoně. Nutno však uvážit, že by i nový zákon bylo nutno aplikovat jako celek a že by skutek naplňující skutkovou podstatu zločinu spolčení k úkladům o republiku ve smyslu § 2 zák. č. 50/1923 Sb.…