Input:

R 121/1952 (tr.); Garance

č. 121/1952 Sb. rozh. tr.
K otázce ukládání peněžitých trestů a náhradních trestů pro případ jejich nedobytnosti.
Uložení peněžitého trestu více pachatelům k zaplacení rukou společnou a nerozdílnou odporuje trestnímu zákonu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 22. srpna 1952, Tz I 84/52.)
Okresní soud v Bučovicích uznal obviněné A a B vinnými trestným činem ohrožení zásobování podle § 134 odst. 1 tr. zák., obviněného A též trestným činem ohrožení oběhu tuzemských platidel podle § 143 písm. b) tr. zák. Uložil jim trest odnětí svobody u obviněného A v trvání tří let, u obviněného B v trvání jednoho a půl roku, a dále trest peněžitý ve výši 150.000.– Kčs, jejž jsou povinni zaplatit rukou společnou a nerozdílnou. Pro případ nedobytnosti peněžitého trestu stanovil soud náhradní trest odnětí svovody u každého obviněného v trvání jednoho roku.
Krajský soud v Brně zamítl odvolání obviněných.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem. Zrušil usnesení krajského soudu, pokud jím bylo zamítnuto odvolání obviněných z výroků o peněžitém a náhradním trestu, a zároveň též rozsudek okresního soudu v těchto směrech, a vrátil věc okresnímu soudu, aby o ní znovu jednal a rozhodl novým vyměřením peněžitých trestů a náhradních trestů odnětí svobody.
Z důvodů:
Výrok okresního soudu, že obvinění mají jeden jednotný a společný peněžitý trest zaplatit rukou společnou a nerozdílnou, odporuje základním zásadám našeho trestního práva, které nezná kolektivní vinu ani kolektivní trest. Trest stíhá zásadně jen pachatele trestného činu. Výjimka z tohoto pravidla se připouští pouze tam, kde to zákon výslovně stanoví. Tak může na př. podle § 50 tr. zák. soud vyslovit, že za nedobytný peněžitý trest, uložený pachateli, ručí též majitel soukromého podniku, při jehož provozu byl trestný čin spáchán, nebo osoba odpovědná za vedení takového podniku, jestliže z nedbalosti přispěli k spáchání trestného činu. O žádný takový případ v