č. 120/1947 Sb., Vládní nařízení o poskytování dovolené a placení požitků po dobu dovolené ve stavebních a vedlejších stavebních živnostech v roce 1947 podle t. zv. známkového systému
VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ
ze dne 24. června 1947
o poskytování dovolené a placení požitků po dobu dovolené ve stavebních a vedlejších stavebních živnostech v roce 1947 podle t. zv. známkového systému.
Vláda republiky Československé nařizuje podle § 18 zákona ze dne 14. května 1947, č. 82 Sb., o přechodné úpravě placené dovolené na zotavenou (dále jen „zákon”):
§ 1
(1)
Ustanovení tohoto nařízení se vztahují na zaměstnance ve stavebních a vedlejších stavebních živnostech, podléhající pojištění podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, s výjimkou učňů.
(2)
Stavebními živnostmi podle tohoto nařízení se rozumějí závody a závodní oddělení, provádějící veškeré druhy stavebních prací inženýrských, stavitelských, zednických, tesařských nebo studnařských, jako stavby budov, stavby silniční, mostní, tunelové, železniční, zemní, vodní a vodohospodářské, práce kanalizační, kabelové a podobné.
(3)
Vedlejšími stavebními živnostmi podle tohoto nařízení se rozumějí závody, provádějící práce malířské, natěračské, lakýrnické, štukatérské, dlaždičské, pokryvačské, asfaltérské, kladení desek a obkládaček, práce teracářské, isolační, čítaje v to isolace tepelné, chladicí a zvukové, jakož i práce utěsňovací.
(4)
Za závody a závodní oddělení podle odstavců 2 a 3 se považují veškerá pracovní místa, dílny, sklady, ložiště a přípravny materiálu. Přípravnami materiálu se rozumějí lomy, štěrkovny a pískovny, které jsou otevřeny nebo založeny jen pro určitou stavbu téhož podnikatele nebo stavebníka.
(5)
V pochybnostech, zda se ustanovení tohoto nařízení vztahují na zaměstnance závodu nebo závodního oddělení, rozhoduje příslušný okresní úřad ochrany práce.
§ 2
(1)
Zaměstnancům uvedeným v § 1 náleží za rok 1947 dovolená ve výměře podle § 3 zákona po 39 týdnech, po které jim byly vlepovány známky na dovolenou ( dále jen „známky” ) do lístků na dovolenou ( dále jen „lísky”).
(2)
Po 26 týdnech, ve kterých byly zaměstnancům vlepovány známky do lístků, náleží jim dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.
(3)
Pro určení výměry dovolené se počítá za jeden rok trvání pracovního poměru kalendářní rok, v němž zaměstnanec byl v pracovním poměru aspoň po dobu 26 týdnů. Trval-li pracovní poměr v některých kalendářních letech kratší dobu, sčítají se v těchto letech týdny, v nichž byl v pracovním poměru ve stavebnictví a součet se dělí 26. Výsledek udává počet let rozhodných pro výměru dovolené. Ke zbytkům týdnů se nepřihlíží. Ustanovení §§ 4 a 5 zákona platí obdobně s tou odchylkou, že rozhoduje stav ke dni 1. ledna 1947.
§ 3
(1)
Zaměstnavatel jest povinen na svůj náklad založiti svým zaměstnancům, kteří dosud lístek nemají, ihned při nastoupení práce tento lístek na tiskopise vydaném podle vzoru uveřejněného v příloze „A” k tomuto nařízení, pokud…
