č. 119/1992 Sb., Zákon o cestovních náhradách, ve znění účinném k 1.1.2003, platné do 31.12.2006
ZÁKON
ze dne 4. března 1992
o cestovních náhradách
Ve znění:
Předpis č. |
K datu |
Poznámka |
čá. 122/1992/1 Sb. |
(k 1.1.1993) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 16/1993/1 Sb. |
(k 1.2.1993) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 27/1993/1 Sb. |
(k 1.4.1993) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 31/1993/1 Sb. |
(k 1.5.1993) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 60/1993/1 Sb. |
(k 1.10.1993) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 72/1993/1 Sb. |
(k 1.12.1993) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 85/1993/1 Sb. |
(k 1.1.1994) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
44/1994 Sb. |
(k 21.3.1994) |
mění, doplňuje |
čá. 45/1994/1 Sb. |
(k 1.8.1994) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 45/1994/2 Sb. |
(k 1.8.1994) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 59/1994/1 Sb. |
(k 30.9.1994) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 67/1994/1 Sb. |
(k 1.12.1994) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 14/1995/1 Sb. |
(k 1.5.1995) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 19/1995/3 Sb. |
(k 1.6.1995) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 83/1995/1 Sb. |
(k 1.1.1996) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 37/1996/1 Sb. |
(k 1.5.1996) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 52/1996/1 Sb. |
(k 1.7.1996) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 87/1996/1 Sb. |
(k 1.12.1996) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 48/1997/1 Sb. |
(k 1.7.1997) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 73/1997/1 Sb. |
(k 1.9.1997) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 93/1997/1 Sb. |
(k 1.12.1997) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
čá. 15/1998/1 Sb. |
(k 1.3.1998) |
nepřímo, nové sazby (hodnoty) |
125/1998 Sb. |
(k 1.7.1998) |
mění, doplňuje |
ÚZ 201/1998 Sb. |
|
|
36/2000 Sb. |
(k 29.2.2000) |
mění § 12 odst. 1 a 4, v § 15 doplňuje odst. 2, a § 21 nové znění odst. 2 a 5 |
132/2000 Sb. |
(k 1.1.2001) |
mění, § 9 a § 17 |
220/2000 Sb. |
(k 1.1.2001) |
mění, § 9 a § 17 |
309/2002 Sb. |
(k 1.1.2009) |
mění § 9, § 12 odst. 5 a 6, § 16 odst. 5, § 17, § 24, dosud neuvedeno
|
320/2002 Sb. |
(k 1.1.2003) |
v § 9 a § 17 ruší slova „okresním úřadem” a „okresní úřad” |
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona
(1)
Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí (dále jen „náhrady”)
a)
zaměstnancům v pracovním poměru,
b)
členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství,
c)
zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto,
d)
fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon (§ 16),
(dále jen „zaměstnanec”).
(2)
Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům při výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti na území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které je jejich pravidelným pracovištěm (§ 2 odst. 3).
§ 2
Vymezení pojmů
(1)
Pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty. Doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění1) se nepovažuje za pracovní cestu.
(2)
Zahraniční pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba pracovní cesty (odstavec 1) z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba pracovní cesty v zahraničí.
(3)
Pravidelným pracovištěm se pro účely tohoto zákona rozumí místo dohodnuté se zaměstnancem; není-li takové místo dohodnuto, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. U zaměstnanců, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, je možno jako pravidelné pracoviště dohodnout i místo pobytu. Pokud má zaměstnanec na základě dohody o provedení práce provést pracovní úkol v místě mimo obec pobytu, může s ním zaměstnavatel v této dohodě sjednat, že mu poskytne i při cestě z obce pobytu do místa výkonu práce a zpět náhrady jako při pracovní cestě.
(4)
Za rodinu zaměstnance se pro účely tohoto zákona považují, pokud mají trvalý pobyt na území České republiky, jeho manžel nebo druh, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní rodiče, osvojitelé, opatrovníci, pěstouni, popřípadě další osoby, žijící v domácnosti2) se zaměstnancem.
ČÁST DRUHÁ
POSKYTOVÁNÍ NÁHRAD
Náhrady při pracovní cestě
§ 3
Zaměstnavatel vysílající zaměstnance na pracovní cestu určí místo jejího nástupu, místo výkonu práce, dobu trvání, způsob dopravy a ukončení pracovní cesty; může určit též další podmínky pracovní cesty. Zaměstnavatel je přitom povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.
§ 4
Zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu přísluší
a)
náhrada prokázaných jízdních výdajů,
b)
náhrada prokázaných výdajů za ubytování,
c)
stravné za podmínek dále stanovených,
d)
náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů,
e)
náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého nebo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem předem dohodnutého pobytu rodiny, trvá-li…
