Input:

R 117/1950 (tr.); Garance

č. 117/1950 Sb. rozh. tr.
Veřejný žalobce má právo domáhat se správné právní kvalifikace činu, i když přichází v úvahu stejná trestní sazba i stejné vedlejší tresty a nastávají stejné právní následky odsouzení.
Jde o zločin vyzvědačství podle § 5 odst. 1 zák. č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, nikoliv o zločin velezrady podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, jestliže pachatel vešel ve styk s organisací, jejímž účelem je vyzvídat státní tajemství, a v úmyslu podporovat její snahy slíbil, že s ní bude spolupracovat.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 25. března 1950.)
Státní soud v Praze uznal obžalovaného vinným zločinem velezrady podle § 1 odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb., když zjistil, že pachatel vešel v přímý styk s cizími činiteli za účely uvedenými v § 1 odst. 1 písm. c) uved. zák.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání státního prokurátora, zrušil tento rozsudek a uznal obžalovaného vinným zločinem vyzvědačství podle § 5 odst. 1 zák. č. 231/1948 Sb. spáchaným tím, že obžalovaný vešel ve styk s orgánem cizí výzvědné služby, byl jím informován o tom, o jaké státní tajemství má tato organisace zájem, a přijal nabídku ke spolupráci. Po návratu do republiky byl zatčen.
Z důvodů:
Odvolání státní prokuratury, které vytýká, že obžalovaný měl být uznán vinným zločinem vyzvědačství podle § 5 odst. 1 zák. č. 231/1948 Sb. místo zločinem velezrady podle § 1 odst. 2 téhož zákona, nutno přisvědčit. Podle rozsudkového výroku spáchal obžalovaný zločin velezrady podle § 1 odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb. tím, že vešel v přímý styk s cizími činiteli za účelem uvedeným v § 1 odst. 1